Context of Ekvádor

Ekvádor (španělsky Ecuador), plným názvem Ekvádorská republika (španělsky República del Ecuador), je stát v Jižní Americe, který leží na rovníku a zároveň je jeho pobřeží omýváno vodami Tichého oceánu. Jeho sousedy jsou Kolumbie na severu a Peru na jihovýchodě. Součástí Ekvádoru jsou rovněž Galapágy, jež leží asi 1 000 kilometrů západně od ekvádorského pobřeží v Tichém oceánu. Španělské slovo Ecuador znamená „rovník“. Hlavním městem je Quito, největším Guayaquil.

Před příchodem Evropanů území Ekvádoru ovládala Incká říše. V průběhu 16. století bylo kolonizováno Španělskem. Ke svržení koloniální nadvlády došlo v roce 1820, kdy vznikla Velká Kolumbie, z níž se v roce 1830 Ekvádor odtrhl a tento rok je tudíž považován za datum vzniku současného státu. Díky této historii má Ekvádor etnicky a rasově rozmanitou populaci, v níž převládají mesticové, kteří v sobě k...Číst dál

Ekvádor (španělsky Ecuador), plným názvem Ekvádorská republika (španělsky República del Ecuador), je stát v Jižní Americe, který leží na rovníku a zároveň je jeho pobřeží omýváno vodami Tichého oceánu. Jeho sousedy jsou Kolumbie na severu a Peru na jihovýchodě. Součástí Ekvádoru jsou rovněž Galapágy, jež leží asi 1 000 kilometrů západně od ekvádorského pobřeží v Tichém oceánu. Španělské slovo Ecuador znamená „rovník“. Hlavním městem je Quito, největším Guayaquil.

Před příchodem Evropanů území Ekvádoru ovládala Incká říše. V průběhu 16. století bylo kolonizováno Španělskem. Ke svržení koloniální nadvlády došlo v roce 1820, kdy vznikla Velká Kolumbie, z níž se v roce 1830 Ekvádor odtrhl a tento rok je tudíž považován za datum vzniku současného státu. Díky této historii má Ekvádor etnicky a rasově rozmanitou populaci, v níž převládají mesticové, kteří v sobě kombinují evropský a indiánský původ. Tato skupina tvoří zhruba 70 procent obyvatelstva. Úředním jazykem je španělština, mluví jí většina obyvatel, ačkoli je za oficiální jazyk uznáváno také 13 domorodých jazyků, včetně kečuánštiny a šuarštiny. Přes 90 procent Ekvádorců jsou křesťané, mezi nimi převládají katolíci. K roku 2021 měla země 17,6 milionu obyvatel. S čím se může Ekvádor také pochlubit, je velmi nízká spotřeba tabákových výrobků. Až na ojedinělé výjimky v Ekvádoru nikdo nekouří. Ekvádor je unitární stát a demokratická prezidentská republika. Je členem Organizace amerických států, Mercosur či Hnutí nezúčastněných zemí. Jeho ekonomika roste, je nicméně stále závislá na těžbě surovin a vývozu zemědělských produktů. Sociální úroveň se pozvolna zvyšuje, podle amerického Centra pro ekonomický a politický výzkum se v letech 2006 až 2016 chudoba snížila z 36,7 % na 22,5 %. Ekvádor nemá vlastní měnu a používá americký dolar, razí nicméně ekvádorské mince.

Mimořádná je biodiverzita země, zejména díky Galapágám, kde lze nalézt řadu endemických druhů zvířat a rostlin. I proto nová ústava z roku 2008, jakožto první na světě,[zdroj?] uznává vymahatelná „práva ekosystémů“.

More about Ekvádor

Basic information
  • Currency Americký dolar
  • Calling code +593
  • Internet domain .ec
  • Mains voltage 120V/60Hz
  • Democracy index 6.13
Population, Area & Driving side
  • Population 16938986
  • Oblast 255586
  • Driving side right
Historie
  • Související informace naleznete také v článku Dějiny Ekvádoru.
     Předincké umění Incká pevnost Ingapirca

    Archeologické důkazy naznačují, že k příchodu paleoindiánů došlo na konci poslední doby ledové, asi před 16 500–13 000 lety. Odborníci si nejsou jisti, zda první lidé, kteří dorazili do Ekvádoru, přišli ze Severní a Střední Ameriky po souši nebo na lodích, na kterých se plavili při pobřeží Tichého oceánu. Později migrace do Ekvádoru patrně využívala i přítoky Amazonky. Jisté je, že se na území vyvinuly různé jazyky a kultury lišící se etnicky, nábožensky i způsobem života. Obyvatelé pobřeží rozvíjeli kulturu lovu a rybolovu, lidé z And usedlý zemědělský způsob života a lidé z povodí Amazonky si osvojili kočovnictví. Nejvýznamnějšími předinckými kulturami byly Valdivia[1], Machalilla[2], Quitus a Cañari.[3] Nejvíce se civilizace rozvinula v horských oblastech, kde došlo dokonce k pokusu vytvořit větší stát v podobě kmenové konfederace. Když roku 1463 na území vpadli Inkové, jejichž říše měla centrum v Peru, trvalo jim dvě generace, než konfederaci absorbovali.[4] Obyvatelé původní konfederace, kteří dělali Inkům největší problémy, byly dokonce deportováni do vzdálených oblastí Peru, Bolívie a severní Argentiny.[5] Naopak byla do Ekvádoru přesídlena řada věrných inckých poddaných z Peru a Bolívie, aby se zabránilo vzpouře....Číst dál

    Související informace naleznete také v článku Dějiny Ekvádoru.
     Předincké umění Incká pevnost Ingapirca

    Archeologické důkazy naznačují, že k příchodu paleoindiánů došlo na konci poslední doby ledové, asi před 16 500–13 000 lety. Odborníci si nejsou jisti, zda první lidé, kteří dorazili do Ekvádoru, přišli ze Severní a Střední Ameriky po souši nebo na lodích, na kterých se plavili při pobřeží Tichého oceánu. Později migrace do Ekvádoru patrně využívala i přítoky Amazonky. Jisté je, že se na území vyvinuly různé jazyky a kultury lišící se etnicky, nábožensky i způsobem života. Obyvatelé pobřeží rozvíjeli kulturu lovu a rybolovu, lidé z And usedlý zemědělský způsob života a lidé z povodí Amazonky si osvojili kočovnictví. Nejvýznamnějšími předinckými kulturami byly Valdivia[1], Machalilla[2], Quitus a Cañari.[3] Nejvíce se civilizace rozvinula v horských oblastech, kde došlo dokonce k pokusu vytvořit větší stát v podobě kmenové konfederace. Když roku 1463 na území vpadli Inkové, jejichž říše měla centrum v Peru, trvalo jim dvě generace, než konfederaci absorbovali.[4] Obyvatelé původní konfederace, kteří dělali Inkům největší problémy, byly dokonce deportováni do vzdálených oblastí Peru, Bolívie a severní Argentiny.[5] Naopak byla do Ekvádoru přesídlena řada věrných inckých poddaných z Peru a Bolívie, aby se zabránilo vzpouře. Když pak Inkové podnikli vpád do ekvádorských pobřežních oblastí a východních amazonských džunglí, setkali se ještě s větším odporem domorodého obyvatelstva. To se nakonec stáhlo do vnitrozemí a uchýlilo se k partyzánské válce. V důsledku toho Inkové nemohli expandovat do Amazonské pánve a zastavena byla i jejich expanze po pobřeží. Domorodí obyvatelé amazonské džungle a pobřežního Ekvádoru zůstali relativně autonomní až do příchodu Španělů a dokonce částečně i poté – udrželi si svůj jazyk a kulturu až do současnosti.

    Již roku 1534 byl Ekvádor dobyt Španěly, kteří si indiány podmanili na 300 let. Klíčovou roli v dobytí sehrál conquistador Francisco Pizarro. Nové infekční choroby, které Evropané dovezli, zejména neštovice, způsobily během prvních desetiletí španělské nadvlády vysokou úmrtnost mezi indiánskou populací.[6] Ve stejné době byli domorodci donuceni vstoupit do pracovního systému encomienda.[7] Roku 1563 se Ekvádor stal součástí místokrálovství Peru. V roce 1717 byl připojen k místokrálovství Nová Granada.

     Ekvádorská válka za nezávislost: bitva u Camino Real roku 1820

    10. srpna 1809 vyhlásilo město Quito nezávislost na Španělsku, jako první mezi národy Latinské Ameriky.[8] Tato vzpoura, vyvolaná, poněkud paradoxně, Napoleonovým dobytím Španělska, Quitu vysloužila přezdívku Luz de América (Světlo Ameriky), byť nezávislá vláda netrvala déle než dva měsíce. Vzpoura byla důležitou inspirací pro hnutí za nezávislost v celé Španělské Americe a 10. srpen se dnes v Ekvádoru slaví jako Den nezávislosti. Byť skutečnou nezávislost země získala až roku 1822, po dvouleté válce za nezávislost, přesněji poté co Antonio José de Sucre definitivně porazil španělské monarchistické síly v bitvě u Pichincha poblíž Quita. Následně se Ekvádor připojil k republice Simóna Bolívara zvané Velká Kolumbie. V ní setrval osm let, roku 1830 se pak odtrhl. Dva roky poté anektoval Galapágy.

    Prvním prezidentem Ekvádoru byl Juan José Flores, který byl nakonec sesazen, a následovala vláda několika autoritářských vůdců. V roce 1851 Ekvádor zrušil otroctví. Konzervativní Gabriel García Moreno sjednotil zemi v 60. letech 19. století za pomoci římskokatolické církve.[9][10] Na konci 19. století svázala světová poptávka po kakau ekonomiku s vývozem komodit a vedla k migraci z vnitrozemí na pobřeží.[11]

    V roce 1895 zažil Ekvádor pod vedením Eloye Alfaroa tzv. liberální revoluci, která snížila vliv církve a konzervativních vlastníků půdy.[12] Liberálové, kteří se tehdy ujali vlády, si moc udrželi až do roku 1925. Poté se projevila destabilizace a časté střídání civilních a vojenských vlád. Pětkrát se k moci prodral José María Velasco Ibarra, označovaný obvykle za populistu.[13] V letech 1940 až 1942 proběhla neúspěšná válka s Peru, při které Ekvádor ztratil část vnitrozemí (do té doby sousedil s Brazílií).[14] Mezi lety 1950 a 1970 proběhlo několik státních převratů. V roce 1972 armádní junta provedla puč, při kterém došlo k sesazení José Maríi Velasca Ibarry a započala tak diktatura Guilerma Rodrígeze.

     Levicový Rafael Correa vládl v zemi v letech 2007–2017

    V roce 1979 byl obnoven civilní demokratický režim. Prvním demokratickým prezidentem po velmi dlouhé době byl zvolen Jaime Roldós Aguilera. Ten zemřel roku 1981 při letecké havárii, kolem níž se vyrojilo, jako u většiny podobných událostí, mnoho konspiračních teorií. K nejobvyklejším patřilo, že byl Aguilera zabit Američany kvůli své reformní politice.[15] Roku 1988 byl zvolen prezidentem Rodrigo Borja Cevallos, který otevřel zemi více zahraničnímu obchodu, ale po roce 1999 se začala prosazovat radikální levice spojená s hnutím domorodého obyvatelstva.[16][17] Výsledkem byl nástup Rafaela Correy k moci v roce 2007.[18] Correa vytvořil jakýsi neokomunistický blok s venezuelským prezidentem Hugo Chávezem a bolivijským vůdcem Evo Moralesem.[19] V prosinci 2008 prezident Correa prohlásil ekvádorský státní dluh za nelegitimní na základě argumentu, že byl sjednaný "zkorumpovanými a despotickými předchozími režimy". Oznámil, že země nesplatí dluhopisy v hodnotě přes 3 miliardy dolarů. Díky Correově podpoře se také mohl usadit na ekvádorském vyslanectví v Londýně Julian Assange.

    Radikálové přišli o moc až roku 2017, kdy byl prezidentem zvolen Lenín Moreno, jenž je od postřelení při loupeži upoután na invalidní vozík.[20] Ačkoli dělal Correovi viceprezidenta, odklonil se od jeho ultralevicové politiky, což také vedlo ke konfliktu obou politiků. Aby se Moreno pojistil proti Correově návratu k moci, vypsal referendum o změnách ústavy, v němž občané odhlasovali, že jedna osoba může vykonávat prezidentský úřad v maximálně dvou volebních obdobích.[21] Moreno také zrušil azyl Assangeovi, za což ho Correa označil za "největšího zrádce v ekvádorské a latinskoamerické historii".[22] V říjnu 2018 přerušila vláda prezidenta Morena diplomatické styky s venezuelským režimem Nicoláse Madura, vztahy se Spojenými státy Moreno naopak výrazně zlepšil.

    Volby, které proběhly 11. dubna 2021, skončily vítězstvím konzervativce a bývalého bankéře Guillerma Lassa, který získal 52,4 % hlasů oproti 47,6 % levicového kandidáta Andrése Arauze, podporovaného Correou.[23] Lasso se tak stal prvním pravicovým vůdcem země za posledních 14 let.

    Valdivia Culture | Encyclopedia.com. www.encyclopedia.com [online]. [cit. 2021-08-11]. Dostupné online.  MEGGERS, Betty J.; EVANS, Clifford. The Machalilla Culture: An Early Formative Complex on the Ecuadorian Coast. American Antiquity. 1962, roč. 28, čís. 2, s. 186–192. Dostupné online [cit. 2021-08-11]. ISSN 0002-7316. DOI 10.2307/278376.  GREENFIELD, ilán. CAÑARIS: MYTHICAL CULTURE. Ñan Magazine – Ecuador's Travel Magazine [online]. 2. 1. 2020 [cit. 2021-08-11]. Dostupné online.  Inca Expansion & The Conquistadors. www.ecuadorexplorer.com [online]. [cit. 2021-08-11]. Dostupné online.  BRAY, Tamara L. Archaeological Survey in Northern Highland Ecuador: Inca Imperialism and the Pais Caranqui. World Archaeology. 1992, roč. 24, čís. 2, s. 218–233. Dostupné online [cit. 2021-08-11]. ISSN 0043-8243.  ALCHON, Suzanne Austin. Native Society and Disease in Colonial Ecuador. [s.l.]: Cambridge University Press 167 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-52945-7. (anglicky) Google-Books-ID: 8VN4iwGY8EUC.  Encomienda – Historia del Ecuador. Enciclopedia Del Ecuador [online]. 2016-03-28 [cit. 2021-08-11]. Dostupné online. (španělsky)  Revolución del 10 de Agosto de 1809 – Historia del Ecuador. Enciclopedia Del Ecuador [online]. 2016-04-25 [cit. 2021-08-11]. Dostupné online. (španělsky)  PATTEE, Richard F. The Rôle of Catholic Culture in Ecuador. The Catholic Historical Review. 1940, roč. 25, čís. 4, s. 434–458. Dostupné online [cit. 2021-08-11]. ISSN 0008-8080.  GOLD, Robert L. Problems of Protestantism in Ecuador, 1866–1873. Journal of Church and State. 1970, roč. 12, čís. 1, s. 59–77. Dostupné online [cit. 2021-08-11]. ISSN 0021-969X.  HENDERSON, Paul. Cocoa, Finance and the State in Ecuador, 1895–1925. Bulletin of Latin American Research. 1997, roč. 16, čís. 2, s. 169–186. Dostupné online [cit. 2021-08-11]. ISSN 0261-3050.  Revolution of 1895 | Encyclopedia.com. www.encyclopedia.com [online]. [cit. 2021-08-11]. Dostupné online.  DE LA TORRE, Carlos. Velasco Ibarra and 'La Revolucion Gloriosa': The Social Production of a Populist Leader in Ecuador in the 1940s. Journal of Latin American Studies. 1994, roč. 26, čís. 3, s. 683–711. Dostupné online [cit. 2021-08-11]. ISSN 0022-216X.  ST. JOHN, Ronald Bruce. The Boundary Dispute Between Peru and Ecuador. The American Journal of International Law. 1977, roč. 71, čís. 2, s. 322–330. Dostupné online [cit. 2021-08-11]. ISSN 0002-9300.  Ecuador: Request to Reopen Probe on CIA Killing of Jaime Roldos. www.telesurenglish.net [online]. [cit. 2021-08-11]. Dostupné online. (anglicky)  JAMESON, Kenneth P. The Indigenous Movement in Ecuador: The Struggle for a Plurinational State. Latin American Perspectives. 2011, roč. 38, čís. 1, s. 63–73. Dostupné online [cit. 2021-08-11]. ISSN 0094-582X.  PAIGE, JEFFERY M. Indigenous Revolution in Ecuador and Bolivia, 1990–2005. [s.l.]: University of Arizona Press Dostupné online. ISBN 978-0-8165-4014-3. DOI: 10.2307/j.ctv1131hhn.  RADAČIČOVÁ, Simone. Prezidentské volby v Ekvádoru: další vítězství levice [online]. Asociace pro mezinárodní otázky, 2006-12-13 [cit. 2021-08-11]. Dostupné online.  ALI, Tariq. Pirates of the Caribbean: Axis of Hope. [s.l.]: Verso 264 s. Dostupné online. ISBN 978-1-84467-102-1. (anglicky) Google-Books-ID: T2NsAAAAMAAJ.  Hendikepovaný Lenín Moreno sa ujal prezidentského úradu v Ekvádore. TERAZ.sk [online]. 2017-05-25 [cit. 2021-08-11]. Dostupné online. (slovensky)  Ekvádořané odhlasovali omezení počtu mandátů prezidenta, bude moci vládnou maximálně dvakrát | Svět. Lidovky.cz [online]. 2018-02-05 [cit. 2021-08-11]. Dostupné online.  How Ecuador's shifting politics led to Julian Assange's arrest, and a snarky tweet from the ex-president. www.cbsnews.com [online]. [cit. 2021-08-11]. Dostupné online. (anglicky)  Ekvádorské prezidentské volby vyhrál pravicový ekonom Guillermo Lasso. Novinky.cz [online]. BORGIS [cit. 2021-08-11]. Dostupné online. 
    Read less

Where can you sleep near Ekvádor ?

Booking.com
487.381 visits in total, 9.187 Points of interest, 404 Destinations, 7 visits today.