Pevnost Van (arménsky: Վանի Բերդ, známá také jako Van Citadela; kurdsky: Kela Wanê; turecky: Van Kalesi) je masivní kamenné opevnění postavené starověkým královstvím Urartu během 9. až 7. století před naším letopočtem a je největším příkladem svého druhu. Je z něj výhled na ruiny Tushpy, starověkého hlavního města Urartianů v 9. století, které se soustředilo na strmý útes, kde nyní pevnost leží. Řada podobných opevnění byla postavena v celém Urartianském království, obvykle zaříznutých do svahů a výchozů v místech, kde se setkávají dnešní Arménie, Turecko a Írán. Po sobě jdoucí skupiny jako Médové, Achajmenovci, Arméni, Parthové, Římané, Sasánovští Peršané, Byzantinci, Arabové, Seldžukové, Safavidové, Afsharidové, Osmané a Rusové ovládli pevnost v té či oné době. Starobylá pevnost se nachází západně od Van a východně od jezera Van v provincii Van v Turecku.

Silva Tipple New Lake vedl v letech 1938-40 americkou expedici do ruin. Většina nálezů a terénních záznamů z toho byla ztracena při potopení S.S. Athenia v roce 1940.

Spodní části zdí Van Citadel byly postaveny z nemaltovaného čediče, zatímco zbytek byl postaven z nepálených cihel.

Takové pevnosti sloužily spíše pro regionální kontrolu než jako obrana proti cizím armádám. Ruiny této pevnosti leží mimo moderní město Van, kde podpírají hradby postavené ve středověku.