Sardská synagoga je synagoga nacházející se v provincii Manisa v Turecku a je to největší známá synagoga, která patří do antického světa. Sardy byly pod četnými cizími vládci až do jejich začlenění do Římské říše v roce 133 př.nl. Město tehdy sloužilo jako správní centrum římské provincie Lydia. Sardy byly rekonstruovány po katastrofálním zemětřesení v Lydii v roce 17 n. l. a za římské nadvlády se těšily dlouhému období prosperity.

Předpokládá se, že Sardy získaly svou židovskou komunitu ve 3. století př. n. l., což bylo tehdy, když král Antiochus III. (223–187 př. n. l.) povzbudil Židy z různých zemí, včetně Babylonie, aby se přestěhovali do Sard. Josephus Flavius u200bu200bnapsal o dekretu od Luciuse Antonia, římského prokvaestora z let 50–49 př. n. l.: „Lucius Antonius...[sardskému lidu] posílá pozdravy. Ti Židé, kteří jsou spoluobčany Říma, přišli za mnou a ukázali, že mají své vlastní shromáždění podle zákonů svých předků. [Měli toto shromáždění] od počátku, jako také své vlastní místo, kde si vzájemně určovali své spory a spory. Proto na svou žádost aby mi to bylo dovoleno, nařídil jsem, aby jejich výsady byly zachovány a aby jim bylo dovoleno podle toho jednat.“1 (Ant., XIV:10, 17). „Své vlastní místo“ se obecně bere jako odkaz na synagogu v Sardách. Josephus Flavius u200bu200bpoznamenal, že Caius Norbanus Flaccus, římský prokonzul na konci 1. století př. n. l., zastával práva sardských Židů na praktikování svého náboženství, včetně práva darovat jeruzalémskému chrámu. (Ant., XVI:6,6).