Rosettská deska (francouzsky la pierre de Rosette) je tradiční název fragmentu staroegyptské kamenné stély s třemi variantami téhož nápisu, které umožnily v 19. století rozluštit egyptské hieroglyfy a položit tak základy moderní egyptologie.

Deska se nazývá podle francouzského názvu města Rosette, dnešního Ar-Rašídu při ústí Nilu, poblíž kterého ji našel 15. července 1799 Pierre-François-Xavier Bouchard, důstojník dělostřelectva za Napoleonova tažení do Egypta, při opevňovacích pracích na pevnosti Fort Julien.

Deska z černé žuly o výšce 114 cm a šířce 71 cm obsahuje nápis kněze děkujícího roku 196 př. n. l. králi Ptolemaiovi V. Epifanovi vytesaný ve třech shodných verzích:

• egyptské hieroglyfy – starodávné a náročné obrázkové písmo
• démotické písmo – pozdní zjednodušené, „lidové“ egyptské písmo
• řecká alfabeta – překlad textu do starořečtiny

Jde vlastně o „kopii“ dekretu, kterým synoda zahrnula panovníka poctami v devátém roce jeho panování. V době ptolemaiovského Egypta byla řečtina úředním jazykem.

Deska pomohla k rozluštění démotického písma, které dokončil roku 1814 britský polyhistor T. Young. Roku 1822 pomocí kopie desky rozluštil Jean-François Champollion hieroglyfické písmo, přestože deska je právě v této části nejvíc poškozená. Rozluštění hieroglyfů zpřístupnilo písemné prameny z období více než tří tisíciletí egyptské historie.

Deska je od roku 1802 uložená v Britském muzeu v Londýně, protože po porážce fr. expedice do Egypta r. 1801 ji Angličané ukořistili s francouzskou kapitulací zbytku expedičního sboru. Egypťané desku považují za součást národního bohatství a chtěli by ji získat zpět, mezinárodní právo již však tehdejší nálezy klasifikuje jako vlastnictví současných majitelů.