pyramida Sahure (starověký Egypt: Ḫꜥỉ-bꜣ Sꜣḥw-Rꜥ, lit. 'Vzestup ba of Sahure') je pyramidový komplex postavený na konci 26. až 25. století před naším letopočtem pro Egyptský faraon Sahure z páté dynastie. Zavedlo období stavby pyramid Sahureho nástupci v Abúsíru, na místě, které dříve používal Userkaf pro svůj sluneční chrám. Místo bylo poprvé důkladně prozkoumáno Ludwigem Borchardtem mezi březnem 1907 a 1908, který napsal standardní dílo Das Grabdenkmal des Königs Sahu-Re (anglicky: The Funerary Monument of King Sahure) mezi lety 1910 a 1913.

Půdorys pyramidového komplexu byl přijat následujícími králi páté a šesté dynastie, což představuje milník ve výstavbě pyramidového komplexu. Ve srovnání s předchozí čtvrtou dynastií se mohutnost staveb dramaticky zmenšila, ale zároveň se rozšířil dekorativní program a chrámy byly rozšířeny o zvětšené skladové komplexy. Odhaduje se, že komplex měl 10 000 m² (110 000 sq ft) jemně vyřezávaného reliéfu zdobícího jeho stěny, z čehož se zachovalo 150 m² (1 600 sq ft) . Některé z těchto reliéfů nemají v egyptském umění obdoby, jako je lovecká scéna o rozměrech 8 m (26 ft) x 3 m (9,8 ft) (4,2 × 1,6 královského lokte) ze zádušního chrámu. Pro srovnání, chrám Sahure obsahoval 370 běžných metrů (1 214 běžných stop) takové reliéfní výzdoby, zatímco chrám Chufuovy Velké pyramidy obsahoval 100 běžných metrů (328 běžeckých stop). Komplex je také pozoruhodný řadou cenných materiálů – jako je žula, alabastr a čedič – hojně využívaných při jeho stavbě.

Hlavní pyramida byla postavena z hrubě otesaných vápencových bloků spojených bahnitou maltou a obalených jemným bílým vápencem Tura. Měla základnu asi 78,5 m (258 ft; 149,8 cu) až 78,75 m (258,4 ft; 150,29 cu) dlouhou a sbíhala buď v 50°11′40″ nebo 50°30′ směrem k vrcholu (1547 90 cu) a 48 m (157 ft; 92 cu) na výšku. Architekti udělali chybu při vymezování základny pyramidy a prodloužili ji příliš daleko na východ. Vnitřní komory pyramidy byly zdevastovány zloději kamenů, což znemožnilo přesnou rekonstrukci. Kamenné úlomky, o kterých se předpokládá, že patří do královského čedičového sarkofágu, jsou jedinými pozůstatky pohřbu, které byly nalezeny. Zádušní chrám přiléhající k východní stěně pyramidy zahrnuje vstupní halu, otevřené nádvoří, kapli s pěti výklenky, obětní síň a sklady. Tyto prvky se objevovaly v zádušních chrámech od doby vlády Khafreho. Jižně od chrámu se nachází ohrazení s kultovní pyramidou, která využívá stejnou konstrukční metodu jako u hlavní pyramidy, ale ve zmenšeném měřítku, s délkou základny 15,7 m (52 ft; 30,0 cu) sbíhající se pod úhlem 56° k vrcholu 11,6 m (38 ft; 22,1 cu) na výšku. Dva chrámy komplexu jsou propojeny 235 m (771 ft; 448 cu) dlouhou složitě zdobenou a dobře osvětlenou hrází. Údolní chrám se nachází na jezeře Abúsír a je neobvyklý tím, že má dva vchody: hlavní na východní straně a vedlejší na jihu. Zůstává nejasné, proč byl postaven druhý vstupní bod, i když mohl být připojen k pyramidovému městu na jeho jihu.

Sahureův zádušní chrám se stal předmětem kultu Sekhmet kolem 18. dynastie. Kult byl aktivní až do Ptolemaiovského království, ačkoli jeho vliv začal slábnout po vládě Ramesse II. Toto období ohlašovalo první vlnu ničení na abúsírských památkách, zatímco Sahure's unikl demontáži, pravděpodobně v důsledku přítomnosti kultu. Památky opět vzbudily zájem o 25. až 26. dynastii, což dokládá zkopírování reliéfů ze zádušních chrámů Sahure, Nyuserre a Pepi II od faraona Taharqy pro chrám Kawa v Núbii. Druhá vlna ničení abúsírských památek se odehrála ve dvacáté sedmé dynastii, ale Sahureho chrám byl opět ušetřen, kult je stále přítomen. S nástupem římského období byly abúsírské památky, včetně Sahureho, vystaveny třetí vlně ničení. Na začátku křesťanské éry se Sahureův chrám stal místem koptské svatyně, jak dokládá nález keramiky a graffiti datovaných do období mezi 4. a 7. stoletím našeho letopočtu. Poté, až do konce 19. století, byly památky pravidelně těženy na vápenec.