Kayaköy je opuštěná vesnice v jihozápadním Turecku. Ve starověku bylo v řečtině známé jako Carmylessus (starověká řečtina: Καρμυλησσός), zkráceno na Lebessos (starověká řečtina: Λεβέσσος) a vyslovováno v moderní řečtině jako Leivissi (řecky: Λειβίσσι) leží 8 km jižně od Fethiye v jihozápadním Turecku ve staré provincii Lycia. Ze starověké řečtiny se název města v římském období přesunul na řečtinu koiné, ve středověku se vyvinul do byzantské řečtiny a nakonec se stal novořeckým názvem, který stále používali jeho obyvatelé před jejich konečnou evakuací v roce 1923.

V pozdní antice se obyvatelé regionu stali křesťany a po východo-západním rozkolu s katolickou církví v roce 1054 n. l. se jim začalo říkat řecko-pravoslavní křesťané. Tito řecky mluvící křesťanští poddaní a jejich turecky mluvící osmanští vládci žili v relativní harmonii od konce bouřlivého osmanského dobývání regionu ve 14. století až do počátku 20. století. Po řecko-turecké válce v letech 1919–1922 a následné smlouvě z Lausanne v roce 1923 byli řecko-pravoslavní obyvatelé města vyhoštěni z Livissi.

Masakry Řeků a dalších křesťanských menšin v Osmanské říši během první světové války (1914–1918) vedly k téměř úplnému vylidnění 6500 řeckých obyvatel města do roku 1918. Tito bývalí obyvatelé byli zbaveni svých majetku a stali se uprchlíky v Řecku, nebo zemřeli v osmanských praporech nucených prací (srov. číslo 31328, autobiografie řecky mluvícího romanopisce z podobného pobřežního města v Turecku).

Po těchto událostech schválili spojenečtí vítězové v první světové válce v květnu 1919 okupaci Smyrny, která měla stále mnoho řeckých obyvatel, Řeckem. To vedlo k řecko-turecké válce v letech 1919–1922. následná porážka Řecka a smlouva z Lausanne v roce 1923. Tato smlouva obsahovala protokol o výměně obyvatelstva mezi Řeckem a Tureckem, který trvale zakazoval návrat jakýchkoli dřívějších řeckých ortodoxních uprchlíků do jejich domovů v Turecku (včetně předchozích uprchlíků z Livissi) a požadoval, aby všichni zbývající ortodoxní křesťanští občané Turecka opustili své domovy do Řecka (s výjimkou Řeků žijících v Istanbulu).

Smlouva také vyžadovala, aby řečtí muslimští občané trvale opustili Řecko do Turecka (s výjimkou muslimů žijících v řecké Thrákii). Většinu těchto Turků/Muslimů z Řecka využil turecký stát k osídlení svých nyní prázdných řeckých křesťanských měst, ale Turci/Muslimové z Řecka se nechtěli usadit v Livissi kvůli pověstem o duchech Řeků, kteří tam byli zabiti.

Město duchů, nyní zachované jako muzejní vesnice, se skládá ze stovek zchátralých, ale stále většinou stojících domů a kostelů v řeckém stylu, které pokrývají malé úbočí hory a slouží jako zastávka pro turisty navštěvující Fethiye a nedaleký Ölüdeniz.

Vesnice je nyní prázdná, kromě turistických skupin a prodejců u silnice prodávající ručně vyráběné zboží. Existuje však výběr domů, které byly obnoveny a v současné době jsou obsazeny.