Mezi svahilský lid (svahilština: wasvahilština) patří převážně bantuské, afroarabské a komorské etnické skupiny obývající svahilské pobřeží, oblast zahrnující Souostroví Zanzibar a pevninská pobřeží Tanzanie, přímořská Keňa, severní Mosambik, Komorské ostrovy, jihozápadní Somálsko a severozápadní Madagaskar. Původní svahilština se odlišovala od ostatních bantuských národů tím, že se identifikovala jako Waungwana (ti civilizovaní). V určitých oblastech (např. ostrov Lamu) je tato diferenciace ještě více stratifikovaná, pokud jde o sociální seskupení a dialekt, což naznačuje historické procesy, kterými se svahilština v průběhu času spojila. V poslední době se však svahilská identita rozšiřuje na jakoukoli osobu afrického původu, která mluví svahilsky jako svůj první jazyk, je muslimka a žije ve městě v hlavních městských centrech většiny dnešní Tanzanie a pobřežní Keni, severního Mosambiku a Komor, prostřednictvím procesu svahilizace.

Název svahilština vznikl jako exonymum pro jazyk odvozený z arabštiny: سواحل, romanized: Sawāhil, lit. 'pobřeží'. Svahilci mluví svahilským jazykem. Endonymem svahilských lidí je Waungwana, což znamená „ti civilizovaní“. Moderní standardní svahilština je odvozena z dialektu Kiunguja ze Zanzibaru. Stejně jako mnoho jiných světových jazyků si svahilština vypůjčila velké množství slov z cizích jazyků, zejména administrativní výrazy z arabštiny, ale také slova z portugalštiny, hindštiny a němčiny. Jiné, starší dialekty jako Kimrima a Kitumbatu mají mnohem méně arabských výpůjček, což svědčí o základní bantuské povaze jazyka. Kiswahili sloužila jako lingua franca a obchodní jazyk pobřežní východní Afriky od devátého století. Intenzivní tlak zanzibarských obchodníků do afrického vnitrozemí od konce osmnáctého století vyvolal přijetí svahilštiny jako společného jazyka ve velké části východní Afriky. Kiswahili je tedy nejrozšířenějším africkým jazykem, který používá mnohem více než jen samotná waswahilština.