Context of Nizozemsko

Nizozemsko (nizozemsky Nederland), někdy nesprávně označované jako Nizozemí nebo Holandsko, je jedna ze čtyř zemí Nizozemského království, která leží v severozápadní Evropě na pobřeží Severního moře. Na východě hraničí s Německem a na jihu s Belgií. Na rozloze 41 526 km² žije přibližně 17,6 milionu obyvatel. S hustotou zalidnění 408 obyvatel na km² je Nizozemsko na 15. místě na světě. Skoro polovinu těchto obyvatel zahrnuje konurbace Randstad, kterou tvoří čtyři velké aglomerace – Amsterdam, Haag, Rotterdam a Utrecht. Oficiálním hlavním městem je Amsterdam. Většinu funkcí hlavního města však plní Haag, který je sídlem nizozemského krále, parlamentu a vlády. V Haagu sídlí také Mezinárodní soudní dvůr.

Vedle Nizozemců, kteří tvoří převážnou většinu obyvatelstva, žijí v zemi také původní menšina Frísů. V Nizozemsku také žijí imigranti ze stávajících a bývalých nizozemských zámořských území Surinamu, Nizozemských Antil a Indonésie. Další p...Číst dál

Nizozemsko (nizozemsky Nederland), někdy nesprávně označované jako Nizozemí nebo Holandsko, je jedna ze čtyř zemí Nizozemského království, která leží v severozápadní Evropě na pobřeží Severního moře. Na východě hraničí s Německem a na jihu s Belgií. Na rozloze 41 526 km² žije přibližně 17,6 milionu obyvatel. S hustotou zalidnění 408 obyvatel na km² je Nizozemsko na 15. místě na světě. Skoro polovinu těchto obyvatel zahrnuje konurbace Randstad, kterou tvoří čtyři velké aglomerace – Amsterdam, Haag, Rotterdam a Utrecht. Oficiálním hlavním městem je Amsterdam. Většinu funkcí hlavního města však plní Haag, který je sídlem nizozemského krále, parlamentu a vlády. V Haagu sídlí také Mezinárodní soudní dvůr.

Vedle Nizozemců, kteří tvoří převážnou většinu obyvatelstva, žijí v zemi také původní menšina Frísů. V Nizozemsku také žijí imigranti ze stávajících a bývalých nizozemských zámořských území Surinamu, Nizozemských Antil a Indonésie. Další poměrně početné jsou komunity přistěhovalců z Maroka a jiných arabských zemí, z Turecka a mnoha asijských zemí.

Nezávislé Nizozemí (pouze severní část) bylo vyhlášeno po Osmdesátileté válce v roce 1581 Listinou Verlatinghe a trvalo do roku 1795, kdy bylo obsazeno Francií. Ta na jeho území ustanovila v letech 1795–1806 Batávskou republiku a poté v letech 1806–1810 podřízené Holandské království, které bylo až do roku 1815 připojeno k Francii. Na Vídeňském kongresu bylo v roce 1815 vyhlášeno Spojené království Nizozemské, ke kterému patřily do roku 1830 také Belgie a Lucembursko. Po odtržení Belgie vzniklo současné Nizozemské království, spojené až do roku 1890 personální unií s Lucemburskem. Od roku 1890 existuje Nizozemsko v té podobě, jak je známe dnes.

V současnosti je Nizozemsko konstituční monarchií. Ústavním zákonem z roku 1815 byl zaveden systém dvoukomorového parlamentu a až do dneška se skládá nizozemská zákonodárná moc (Staten-Generaal van het Koninkrijk der Nederlanden) z dolní (doslova Druhé: Tweede Kamer der Staten-Generaal) a horní komory (vlastně První: Eerste Kamer der Staten-Generaal).

Nizozemsko je světoznámé svým vodohospodářstvím. Na mnoha místech Severního moře obyvatelé země zpevnili písečné valy a přesypy, postavili hráze a odčerpáváním vody vznikla nově získaná území, tzv. poldery. Ve 20. století byly realizovány dva rozsáhlé vodohospodářské projekty – Zuiderzeewerken a Deltawerken. Projekt Zuiderzeewerken (dokončen v roce 1975) spočíval ve vytvoření umělého jezera IJsselmeer pomocí hráze Afsluitdijk a jeho následném částečném vysušení a zapoldrování. Deltawerken je systém hrází v deltě řek Rýn a Máza, který plní protipovodňovou ochranu podstatné části jižního Nizozemska. Tento rozsáhlý projekt byl realizován mezi lety 1953 až 1997.

Nizozemsko se vyznačuje vysokou kvalitou života, je zařazeno na desáté místo v celosvětovém indexu lidského rozvoje. Je známé svým relativně liberálním postojem vůči psychoaktivním drogám, prostituci, eutanazii a homosexualitě. Proslulá je nizozemská malířská tradice, která má svůj počátek již ve středověku. Z produktů a služeb jsou nejznámější květiny a jejich propagace v největším květinovém parku Evropy Keukenhofu a v největším aukčním trhu květin a rostlin na světě FloraHolland. Tradiční nizozemské produkty jsou: tulipány, dřeváky, různé druhy sýrů (goudský, edamský, leerdamský, leidenský, fríský, severoholandský a jiné) a delftský modrý porcelán. Lidé v Nizozemsku používají velký počet jízdních kol, jejichž nejrůznější druhy včetně kol s elektromotory jsou v zemi také vyráběny. Rotterdamský přístav je největším přístavem v Evropě. Z turistických atrakcí jsou nejznámější početné větrné mlýny a městské vodní kanály, tzv. grachten, například v Amsterdamu.

More about Nizozemsko

Basic information
  • Currency Euro
  • Native name Nederland
  • Calling code +31
  • Internet domain .nl
  • Speed limit 130
  • Mains voltage 230V/50Hz
  • Democracy index 8.96
Population, Area & Driving side
  • Population 17590672
  • Oblast 41543
  • Driving side right
Historie
  • Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Nizozemska.

    Území dnešního Nizozemska bylo osídleno od poslední doby ledové.[1] V Drenthe byla nalezena pravěká kánoe z doby asi 8000 př. n. l., která je považována za nejstarší loď světa.[2] Zemědělství se dostalo do Nizozemska někdy kolem roku 5000 př. n. l.[3] Z té doby pochází i první keramika na tomto území.[4][5]

    Ve starověku se na území dnešního Nizozemska usídlily germánské kmeny (zejm. Batavové, Frísové a Sálští Frankové) a Keltové. Tyto kmeny pak mezi sebou soupeřily o moc.[6]

     Římská maska nalezená blízko Leidenu

    V roce 58 př. n. l. si oblast podmanil se svými vojsky římský císař Julius Caesar.[7] Římané zde postavili první města a vytvořili provincii Germania Inferior (Dolní Germánie). Hranice římské říše ležela podél Rýna, provincie Dolní Germanie tedy zahrnovala území Nizozemí na západ a jih od Rýnu, naopak na východ od Rýnu byla tzv. svobodná Germánie. Část dnešního nizozemského území spadala i do provincie Gallia Belgica. Římané zde postavili první vojenské pevnosti. Nejdůležitější z nich byl Nijmegen (Ulpia Noviomagus Batavorum) a Utrecht (Trajectum ad Rhenum).[8] V roce 69 propuklo velmi úspěšné povstání Batávů, pod vedením Batáva Julia Civilise. Potlačil ho Vespasianus.[9][10]

    ...Číst dál
    Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Nizozemska.

    Území dnešního Nizozemska bylo osídleno od poslední doby ledové.[1] V Drenthe byla nalezena pravěká kánoe z doby asi 8000 př. n. l., která je považována za nejstarší loď světa.[2] Zemědělství se dostalo do Nizozemska někdy kolem roku 5000 př. n. l.[3] Z té doby pochází i první keramika na tomto území.[4][5]

    Ve starověku se na území dnešního Nizozemska usídlily germánské kmeny (zejm. Batavové, Frísové a Sálští Frankové) a Keltové. Tyto kmeny pak mezi sebou soupeřily o moc.[6]

     Římská maska nalezená blízko Leidenu

    V roce 58 př. n. l. si oblast podmanil se svými vojsky římský císař Julius Caesar.[7] Římané zde postavili první města a vytvořili provincii Germania Inferior (Dolní Germánie). Hranice římské říše ležela podél Rýna, provincie Dolní Germanie tedy zahrnovala území Nizozemí na západ a jih od Rýnu, naopak na východ od Rýnu byla tzv. svobodná Germánie. Část dnešního nizozemského území spadala i do provincie Gallia Belgica. Římané zde postavili první vojenské pevnosti. Nejdůležitější z nich byl Nijmegen (Ulpia Noviomagus Batavorum) a Utrecht (Trajectum ad Rhenum).[8] V roce 69 propuklo velmi úspěšné povstání Batávů, pod vedením Batáva Julia Civilise. Potlačil ho Vespasianus.[9][10]

     Svatý Willibrord

    Po rozpadu Západořímské říše vzniklo roku 650 Fríské království, které se ale postupem času, zejména za vlády Chlodvíka, dostalo pod vliv Franské říše. Roku 734 jí bylo plně pohlceno.[11] Spolu s tím přišla christianizace, které svobodní Frísové, zejména král Radbod, předtím velmi tvrdě vzdorovali.[12] Klíčovou roli v ní sehrál Svatý Willibrord, „apoštol Frísů“.[13]

    Když byla v roce 843 Verdunskou smlouvou po smrti Ludvíka Pobožného rozdělena Franská říše mezi jeho syny, celé Nizozemí se stalo součástí středního císařského údělu, tj. Lotharingie. Poté, co panovník Lotharingie Lothar II. záhy zemřel na chřipku, byl jeho syn prohlášen Lotharovými bratry a vládci sousedních říší Karlem Holým a Ludvíkem Němcem za nelegitimního dědice a celá Lotharingie byla smlouvou z Meerssenu v roce 870 rozdělena mezi Východofranskou a Západofranskou říši. Nizozemí a zvláště pak severní část zahrnující dnešní Nizozemsko se stala součástí Východofranské říše.

     Kaple sv. Mikuláše v Nijmegenu z 11. století, jedna z nejstarších dochovaných staveb v Nizozemsku

    Přibližně v 10. století došlo k rozdrobení země na jednotlivá knížectví přináležející ke Svaté říši římské (zejm. Holandské hrabství, Henegavské hrabství, Flanderské hrabství, Geldernské vévodství, Brabantské vévodství, Utrechtské knížecí biskupství), ve kterých vznikala města s kvetoucím obchodem a řemesly. Bohatá města si začala od panovníka kupovat určitá privilegia. V praxi to znamenalo, že nejbohatší města se stala kvazi-nezávislými republikami, s vlastními zákony. Nejdůležitějšími z nich byly Bruggy a Antverpy.[14][15]

    V roce 1384 zdědil téměř celé Nizozemí burgundský vévoda Filip Smělý.[16] V letech 1433–1477 tím pádem bylo Nizozemí součástí Burgundského vévodství. Když v roce 1477 v bitvě u Nancy, která rozhodla burgundské války, padl burgundský (a také lucemburský, brabantský, geldernský) vévoda Karel Smělý, jeho dědička, Marie Burgundská, se vdala za Maxmiliána I. Habsburského, takže z burgundského dědictví připadlo celé burgundské Nizozemí Habsburkům. Nizozemci však nebyli s vládou Habsburků spokojeni a rozpoutali mnoho povstání. Nejvýznamnější bylo to, které v roce 1488 krvavě potlačil regent Maxmilián I.[17]

    Po smrti Marie Burgundské v roce 1482 se vládcem Nizozemí stal její syn Filip I. Sličný. V roce 1496 si vzal Johanu Šílenou, čímž se Habsburkové stali dědici španělského trůnu. Filipův syn Karel V. zpočátku vládl ještě z Nizozemí, ač se více soustředil na Španělsko. Filip II. však roku 1559 natrvalo odjel do Španělska, a Nizozemci tak byli od té doby ovládáni z ciziny, což pro ně bylo velmi ponižující.[18][19]

     Filip II. nadává Vilémovi Oranžskému (obraz Cornelise Krusemana)

    Vláda bigotně katolických španělských Habsburků se stala ještě větším problémem, když se v Nizozemsku začal šířit protestantismus, zejména kalvinismus (klíčovými osobnostmi v této expanzi byli Johannes à Lasco a Guy de Bray).[20] Filip II. odpověděl násilnou rekatolizací. Reakcí bylo povstání nizozemských protestantů.[21] Od roku 1568 probíhaly boje Nizozemců za nezávislost na Španělsku v tzv. osmdesátileté válce.[21] V průběhu Nizozemské revoluce, kterou spustil Vilém I. Oranžský, vznikla v severních oblastech země tzv. Utrechtská unie, na jejímž ustavení měl zásadní podíl Johan van Oldenbarnevelt, a tato unie pak v roce 1581 vyhlásila vznik Spojených provincií nizozemských. Za jejich vládce byl prohlášen Vilém, který je považován za klíčovou osobnost nizozemských dějin a je dosud oslavován i ve státní hymně.[22] I proto, že vyhlášením Spojených provincií začal zlatý věk nizozemských dějin.[23] 17. století je díky němu někdy nazýváno „Nizozemským stoletím“.[24]

     Mapa nizozemských kolonií Akcie Sjednocené východoindické společnosti z roku 1623, první moderní akcie světa

    V roce 1575 Vilém založil v Leidenu první univerzitu na území současného Nizozemska.[25] To mělo i velký společenský vliv: Nizozemsko se stalo první zemí, kde se univerzitní vzdělání stalo podmínkou k zisku veřejné funkce. V 17. století pak došlo k velikému ekonomickému růstu, rozvíjela se věda a umění, v nábožensky tolerantní zemi působili umělci a myslitelé jako Rembrandt, Vermeer, Huygens, Spinoza, Descartes nebo Komenský. V této době také Nizozemci zabezpečovali přibližně polovinu světového obchodu a země se stala jednou z nejvýznamnějších koloniálních mocností světa.[26][27][28] V roce 1602 byla založena klíčová kolonizační instituce Sjednocená Východoindická společnost (největší obchodní společnost 17. století), roku 1621 Nizozemská západoindická společnost. Nizozemská koloniální říše zahrnovala Nizozemskou východní Indii (dnešní Indonésie), Nizozemskou Guyanu, Nizozemskou Brazílii, Kapskou kolonii (dnešní Jihoafrická republika). Nizozemci se chvilku realizovali i v severní Americe, kde kupříkladu stáli u kořenů města New York (původně Nový Amsterdam). Na objevné plavby se vydávali nizozemští mořeplavci jako Willem Barents nebo Abel Tasman.[29] Nizozemsko se stalo hlavní námořní mocností světa. Získalo načas monopol na obchod s exotickými komoditami (koření, drahé látky a dřeva, některé plodiny) a na obchod s veškerým japonským zbožím.[30] Nizozemci však v obchodu prosazovali i inovace: Amsterdamská banka (založená 1609) je někdy označována za první moderní banku světa a také první faktickou centrální banku.[31] Amsterdamská burza (založená 1631) za první moderní burzu cenných papírů. Právě ona umožnila úplně nové financování koloniálních projektů - a posléze i všech ostatních obchodních projektů. Podle některých interpretací se právě v nizozemském zlatém věku zrodil kapitalismus.[32]

     Mořic Oranžský

    Nizozemská revoluce byla v zásadě protestantská (byť měla i stavovský charakter, dle marxistů pak třídní, s klíčovou rolí měšťanstva). To vedlo k tomu, že jižní část Nizozemí zůstala katolická a pod nadvládou španělských králů. Stejně tak zůstala na rozdíl od severu součástí Svaté říše římské. Ač se Nizozemci později pokusili tuto oblast znovu přičlenit (1815), nikdy se to již zcela nepovedlo (čehož výsledkem je dnešní Belgie). Toto rozetnutí Nizozemí vedlo k tomu, že sever se rychle kalvinizoval, ačkoli ještě na počátku revoluce protestanti netvořili většinu. Dalším důsledkem byla koroze monarchistických idejí. Utrechtská unie si sice do svého čela zvolila formálně dědičného panovníka, Františka z Anjou, ale když po vzniku Spojených provincií zjistil, že má na politiku mizivý vliv a vše rozhoduje jen místodržitel Vilém, v roce 1583 opustil zemi. Po smrti Viléma byl nový stát prohlášen republikou v čele s místodržitelem. Jistý dědičný princip byl ale uchován, když Viléma ve funkci vystřídal jeho syn Mořic Oranžský (v roce 1747 byla dědičnost funkce místodržitele v rodu oranžsko-nasavském formálně uzákoněna).

     Alegorie sporu mezi arminianisty a jejich oponenty

    Nový stát se rozvíjel poklidně, vášnivé byly jen náboženské spory, mezi nimž nejslavnější je spor o predestinaci, který rozdmýchal fanatický kalvinista Franciscus Gomarus. Proti němu se postavili tzv. arminianisté, tedy zejména Jakub Arminius, Oldenbarnevelt či Hugo Grotius.[33] Na stranu Gomara se postavil vládce Mořic Oranžský, což Oldenbarnevelta stálo život a Grotia doživotní vězení (podařilo se mu uprchnout). Tato radikalizace přispěla k ještě větší separaci severu a jihu Nizozemí a nemožnosti znovusjednocení.

     Čtyřdenní bitva během druhé anglo-nizozemské války roku 1666

    Zpočátku se Angličané domnívali, že by v novém protestantském státě mohli mít značný vliv a vyslali do něj dokonce regenta Roberta Dudleye, hraběte z Leicesteru. Ale brzy se musel vrátit do vlasti, neboť sílící Nizozemci se pro Angličany rychle stali spíše konkurenty, zejména v oblasti námořního obchodu. Přetahování o nadvládu nad ním nakonec vedlo ke čtyřem anglo–nizozemským válkám.[34] První vypukla v roce 1652. Šlo o první válečný konflikt mezi dvěma protestantskými státy a první v historii, který obě strany otevřeně zdůvodňovaly hospodářskými zájmy. Angličané v první válce vyhráli, ale Nizozemci se nedali a v dalších dvou válkách zvítězili. Boje skončili roku 1784 čtvrtou válkou. Přestože Británie nebyla jejím jasným vítězem a musela vrátit téměř všechny ukořistěné nizozemské kolonie, byl výsledek konfliktu pro Spojené provincie katastrofou, protože musely výměnou za to garantovat britským lodím velice cenná privilegia v oblasti obchodu a plavby v nizozemských vodách. Vládu nad moři tak na dlouhou dobu ukořistila Británie a Nizozemsko svou obchodní moc již nikdy neobnovilo.[35][36]

     Johan Rudolph Thorbecke

    Po Francouzské revoluci se v roce 1795 nizozemských provincií zmocnila francouzská vojska. Francouzi na tomto území vyhlásili Batávskou republiku a později Holandské království, které bylo v letech 1810 až 1814 připojeno přímo k napoleonské Francii.[37] Na Vídeňském kongresu v roce 1815 bylo vyhlášeno Spojené království Nizozemské, ke kterému patřila do roku 1830 také Belgie (resp. do 1839, kdy Nizozemsko její nezávislost definitivně uznalo) a Lucembursko.[38] Po odtržení Belgie vzniklo Nizozemské království, spojené až do roku 1890 personální unií s Lucemburskem. Obnovené Nizozemsko již nesehrávalo tak významnou roli v mezinárodním obchodu a ztratilo i svou koloniální moc, na úkor Británie a Francie.[39] Demokracie se v Nizozemsku počala rozvíjet po roce 1848. Za jejího otce je považován liberál Johan Rudolph Thorbecke, který toho roku vypracoval návrh změn ústavy, které zásadním způsobem oslabily moc krále a posílily roli parlamentu.[40][41]

     Rotterdam po německém bombardování v roce 1940

    Během první světové války si Nizozemsko uchovalo neutralitu.[42] Ve druhé světové válce ho však obsadila německá armáda (viz Bitva o Nizozemsko). Stálo to život 200 tisíc civilistů, z poloviny Židů.[43][44] Po skončení války přišlo Nizozemsko o většinu kolonií včetně Nizozemské východní Indie, nyní Indonésie.[45][46] Jediným pozůstatkem bývalého impéria je šest karibských ostrovů Nizozemských Antil.

     Willem Drees, premiér v letech 1948-1958

    V roce 1949 Nizozemsko patřilo mezi 12 zakládajících členských států NATO.[47] Roku 1951 se stalo signatářem Pařížské smlouvy, a patří tak k šesti zakladatelským státům Evropské unie.[48] Od té doby patří k motorům evropské integrace (tzv. Vnitřní šestka), ačkoli v roce 2005 to byli nizozemští voliči, kteří poslali ke dnu evropskou ústavu.[49]

    Po pádu Berlínské zdi v roce 1989 se Severoatlantická aliance angažovala ve válce v Jugoslávii.[50] První vojenské operace NATO proběhly mezi lety 1992 a 1995 při válce v Bosně a Hercegovině a později v roce 1999 v Jugoslávii. V ovzduší občanské války v Jugoslávii přijala Rada bezpečnosti OSN rezoluci č. 824, která vyhlásila města Sarajevo, Tuzla, Bihać, Goradže, Žepa a Srebrenica bezpečnými zónami pod záštitou Ochranných sil Spojených národů (UNPROFOR), v nichž klíčovou roli hrála nizozemská armáda. 11. července 1995 Srbové dobyli bosňáckou enklávu Srebrenici, obléhanou od léta 1992. Zahynulo a zůstalo nezvěstných 8373 bosňáckých mužů a chlapců ve věku od 13 do 77 let, což z „bezpečné zóny“ učinilo dějiště největšího hromadného masakru v Evropě po druhé světové válce. Tehdy fatálně selhali nizozemští vojáci UNPROFOR.[51] V červnu roku 2017 odvolací soud v Haagu v zásadě potvrdil rozsudek civilního soudu z roku 2014, na základě kterého nese Nizozemsko část viny na masakru bosenských muslimů v roce 1995. Podle rozsudku je stát zodpovědný za smrt asi 300 muslimských mužů, jejichž deportaci z tzv. bezpečné zóny OSN do rukou bosensko-srbských jednotek umožnili nizozemští vojáci.[52]

    V roce 2001 Nizozemsko jako první země na světě umožnilo sňatky homosexuálů a adopci dětí homosexuály.[53] Rok poté si Nizozemsko připsalo další prvenství, když jako první země na světě uzákonilo eutanazii.[54]

    VOS, Peter; MEULEN, Michiel van der; WEERTS, Henk. Atlas of the Holocene Netherlands: Landscape and Habitation Since the Last Ice Age. [s.l.]: Amsterdam University Press 96 s. Dostupné online. ISBN 978-94-6372-443-2. (anglicky) Google-Books-ID: lB3bywEACAAJ.  LEIGH, Lex. Europe’s Famous Mesolithic Pesse Canoe: Earth’s Oldest Known Boat. Ancient Origins [online]. 2022-09-21 [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. (anglicky)  ROFFELSEN, Cees. History of the Netherlands: The Stone Age (c. 250,000–2100 BC) [online]. 2016-10-16 [cit. 2023-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-04-05. (anglicky)  GIJN, A. V.; MAZZUCCO, N. Domestic activities at the Linear Pottery site of Elsloo (Netherlands) : a look from under the microscoop. www.semanticscholar.org [online]. 2013 [cit. 2023-04-05]. Dostupné online. (anglicky)  HARVEY, Alun. linear pottery culture in limburg [online]. 2020-02-20 [cit. 2023-04-05]. Dostupné online. (nizozemsky)  HULL, Kenneth. Dutch DNA: are the Dutch actually Dutch? [online]. DutchReview, 2020-09-18 [cit. 2021-01-22]. Dostupné online. (anglicky)  ROFFELSEN, Cees. History of the Netherlands: The Roman Occupation (57 BC — 406 AD). Medium [online]. 2016-10-16 [cit. 2021-01-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-30. (anglicky)  PELLEGRINO, Frida. The Urbanisation of the North-Western Provinces of the Roman Empire: A Juridical and Functional Approach to Town Life in Roman Gaul, Germania Inferior and Britain. [s.l.]: Archaeopress Dostupné online. DOI: 10.2307/j.ctv1bjc391.  The Batavian Revolt. Ancient History Encyclopedia [online]. [cit. 2021-01-22]. Dostupné online.  BRUNT, P. A. Tacitus on the Batavian revolt. Latomus. 1960, roč. 19, čís. 3, s. 494–517. Dostupné online [cit. 2023-04-05]. ISSN 0023-8856.  HINES, John; IJSSENNAGGER, Nelleke; PLUIJM, Nelleke IJssennagger-van der. Frisians of the Early Middle Ages. [s.l.]: Boydell & Brewer 438 s. Dostupné online. ISBN 978-1-78327-561-8. (anglicky) Google-Books-ID: kEI3EAAAQBAJ.  FOUNTOUKIS, Athanasios. Redbad. World History Encyclopedia [online]. [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. (anglicky)  Willibrord - The 'Apostle of Frisia' | Christian Library. www.christianstudylibrary.org [online]. [cit. 2023-07-19]. Dostupné online.  VAN HOUTTE, J. A. The Rise and Decline of the Market of Bruges. The Economic History Review. 1966, roč. 19, čís. 1, s. 29–47. Dostupné online [cit. 2021-05-31]. ISSN 0013-0117. DOI 10.2307/2592791.  BOLTON, J. L.; BRUSCOLI, Francesco Guidi. When Did Antwerp Replace Bruges as the Commercial and Financial Centre of North-Western Europe? The Evidence of the Borromei Ledger for 1438. The Economic History Review. 2008, roč. 61, čís. 2, s. 360–379. Dostupné online [cit. 2021-05-31]. ISSN 0013-0117.  PIRENNE, H. The Formation and Constitution of the Burgundian State (Fifteenth and Sixteenth Centuries). The American Historical Review. 1909, roč. 14, čís. 3, s. 477–502. Dostupné online [cit. 2021-01-22]. ISSN 0002-8762. DOI 10.2307/1836443.  Buylaert, Frederik, et al. “Urban Militias, Nobles and Mercenaries: The Organization of the Antwerp Army in the Flemish–Brabantine Revolt of the 1480s.” Journal of Medieval Military History: Volume IX: Soldiers, Weapons and Armies in the Fifteenth Century, edited by ANNE CURRY and ADRIAN R. BELL, vol. 9, Boydell & Brewer, Woodbridge, Suffolk; Rochester, NY, 2011, pp. 146–166. JSTOR, www.jstor.org/stable/10.7722/j.cttn345h.12. Accessed 22 Jan. 2021. TRACY, James D. Holland Under Habsburg Rule, 1506-1566: The Formation of a Body Politic. [s.l.]: University of California Press 350 s. Dostupné online. ISBN 978-0-520-06882-7. (anglicky) Google-Books-ID: NXaCvVb9hvcC.  CONSTANCE, Sr. M. Spanish Rule in the Netherlands under Philip II. The Catholic Historical Review. 1928, roč. 14, čís. 3, s. 365–422. Dostupné online [cit. 2023-04-05]. ISSN 0008-8080.  SPOHNHOLZ, Jesse; VAN VEEN, Mirjam G. K. The Disputed Origins of Dutch Calvinism: Religious Refugees in the Historiography of the Dutch Reformation. Church History. 2017, roč. 86, čís. 2, s. 398–426. Dostupné online [cit. 2023-04-05]. ISSN 0009-6407.  ↑ a b PARKER, Geoffrey. The Dutch Revolt. [s.l.]: Penguin 334 s. Dostupné online. ISBN 978-0-14-139132-8. (anglicky) Google-Books-ID: Kf_QAAAACAAJ.  NWANAZIA, Chuka. The history of the Dutch national anthem: the Wilhelmus [online]. DutchReview, 2018-05-02 [cit. 2021-01-22]. Dostupné online. (anglicky)  Netherlands - Dutch civilization in the Golden Age (1609–1713). Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-01-22]. Dostupné online. (anglicky)  FREIST, Dagmar. The 'Dutch Century'. European History Online [online]. [cit. 2023-07-01]. Dostupné online. (německy)  It began with William of Orange. Leiden University [online]. [cit. 2021-01-22]. Dostupné online. (anglicky)  WESTSTEIJN, Arthur. Republican empire: colonialism, commerce and corruption in the Dutch Golden Age. Renaissance Studies. 2012, roč. 26, čís. 4, s. 491–509. Dostupné online [cit. 2021-05-31]. ISSN 0269-1213.  MOORE, Bob; NIEROP, Henk van. Colonial Empires Compared: Britain and the Netherlands, 1750–1850. [s.l.]: Routledge 223 s. Dostupné online. ISBN 978-1-351-95050-3. (anglicky) Google-Books-ID: Qb1BDgAAQBAJ.  KOEKKOEK, René; RICHARD, Anne-Isabelle; WESTSTEIJN, Arthur. The Dutch Empire between Ideas and Practice, 1600–2000. [s.l.]: Springer Nature 246 s. Dostupné online. ISBN 978-3-030-27516-7. (anglicky)  Dutch Exploration and Colonization | Encyclopedia.com. www.encyclopedia.com [online]. [cit. 2021-05-31]. Dostupné online.  ARASARATNAM, S. Monopoly and Free Trade in Dutch-Asian Commercial Policy: Debate and Controversy within the VOC. Journal of Southeast Asian Studies. 1973, roč. 4, čís. 1, s. 1–15. Dostupné online [cit. 2023-07-01]. ISSN 0022-4634.  QUINN, Stephen; ROBERDS, Roberds. The Big Problem of Large Bills: The Bank of Amsterdam and the Origins of Central Banking- Federal Reserve Bank of Atlanta. www.atlantafed.org [online]. [cit. 2023-07-01]. Dostupné online.  BRAUDEL, Fernand. Civilization and Capitalism, 15th-18th Century, Vol. II: The Wheels of Commerce. [s.l.]: University of California Press 678 s. Dostupné online. ISBN 978-0-520-08115-4. (anglicky) Google-Books-ID: WPDbSXQsvGIC.  GODBEY, John C. Arminius and Predestination. The Journal of Religion. 1973, roč. 53, čís. 4, s. 491–498. Dostupné online [cit. 2021-01-22]. ISSN 0022-4189.  Anglo-Dutch Wars | European history. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-01-22]. Dostupné online. (anglicky)  SCHAMA, Simon. Patriots and Liberators: Revolution in the Netherlands, 1780-1813. [s.l.]: Vintage Books 745 s. Dostupné online. ISBN 978-0-679-72949-5. (anglicky) Google-Books-ID: mJ2oPwAACAAJ.  BRUIJN, Jaap R. The Dutch Navy of the Seventeenth and Eighteenth Centuries. [s.l.]: Liverpool University Press 254 s. Dostupné online. ISBN 978-1-78694-890-8. (anglicky) Google-Books-ID: 2HVvEAAAQBAJ.  JOOR, Johan. The Napoleonic Period in Holland from a Dutch Historical Perspective. Příprava vydání Ute Planert. London: Palgrave Macmillan UK (War, Culture and Society, 1750–1850). Dostupné online. ISBN 978-1-137-45547-5. DOI 10.1057/9781137455475_4. S. 53–66. (anglicky) DOI: 10.1057/9781137455475_4.  LESAFFER, Randall. The Formation of the United Kingdom of the Netherlands (1814–1815). Oxford Public International Law [online]. [cit. 2023-04-04]. Dostupné online. (anglicky)  WILSON, C. H. The Economic Decline of the Netherlands. The Economic History Review. 1939, roč. 9, čís. 2, s. 111–127. Dostupné online [cit. 2021-05-31]. ISSN 0013-0117. DOI 10.2307/2590218.  HOMAN, Gerlof D. Constitutional Reform In the Netherlands in 1848. The Historian. 1966, roč. 28, čís. 3, s. 405–425. Dostupné online [cit. 2021-01-22]. ISSN 0018-2370.  BOERSEMA, K. H. Johan Rudolf Thorbecke. [s.l.]: Brill book s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: BUG2zwEACAAJ.  ABBENHUIS, Maartje M. The Art of Staying Neutral: The Netherlands in the First World War, 1914-1918. [s.l.]: Amsterdam University Press 428 s. Dostupné online. ISBN 978-90-5356-818-7. (anglicky) Google-Books-ID: lNlmAAAAMAAJ.  Netherlands in World War II. WW2DB [online]. [cit. 2023-04-04]. Dostupné online.  PRESSER, Jacob; PRESSER, Jacques. Ashes in the Wind: The Destruction of Dutch Jewry. [s.l.]: Wayne State University Press 608 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8143-2036-5. (anglicky) Google-Books-ID: ix6SV7SCZJwC.  BAUDET, Henri. The Netherlands after the Loss of Empire. Journal of Contemporary History. 1969, roč. 4, čís. 1, s. 127–139. Dostupné online [cit. 2023-04-04]. ISSN 0022-0094.  OOSTINDIE, Gert. Postcolonial Netherlands: Sixty-five Years of Forgetting, Commemorating, Silencing. [s.l.]: Amsterdam University Press 290 s. Dostupné online. ISBN 978-90-8964-353-7. (anglicky) Google-Books-ID: Dhp5liUoCAYC.  Členské státy NATO. Ministerstvo obrany České republiky [online]. 16.2.2009 [cit. 9.7.2017]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.  SEGERS, Mathieu. The Netherlands and European Integration, 1950 to Present. [s.l.]: Amsterdam University Press 335 s. Dostupné online. ISBN 978-90-485-5203-0. (anglicky) Google-Books-ID: 3q_UDwAAQBAJ.  Nizozemci odmítli euroústavu. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2005-06-02 [cit. 2023-04-04]. Dostupné online.  BOTH, Norbert. From Indifference to Entrapment: The Netherlands and the Yugoslav Crisis, 1990-1995. [s.l.]: Amsterdam University Press 274 s. Dostupné online. ISBN 978-90-5356-453-0. (anglicky) Google-Books-ID: evUpTn_g_cgC.  ŠAJTAR, Jaroslav. Před 25 lety vzplála válka v Jugoslávii, nejkrvavější konflikt v poválečné Evropě. Reflex.cz [online]. Czech News Center,a.s., 31.3.2017 [cit. 9.7.2017]. Dostupné online.  ČTK. Soud v Haagu: Nizozemsko nese část viny na masakru v Srebrenici. Týden.cz [online]. EMPRESA MEDIA, 27.6.2017 [cit. 9.7.2017]. Dostupné online.  Homosexuální sňatky: Nizozemsko následovalo již devět zemí. ČT24 [online]. Česká televize, 1. 4. 2011 [cit. 2021-05-31]. Dostupné online.  Před patnácti lety Nizozemsko jako první země světa povolilo eutanazii. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-05-31]. Dostupné online. 
    Read less

Phrasebook

Ahoj
Hallo
Svět
Wereld
Ahoj světe
Hallo Wereld
Děkuji
Dank je
Ahoj
Tot ziens
Ano
Ja
Ne
Nee
Jak se máte?
Hoe gaat het met je?
Dobře, děkuji
Fijn, bedankt
Co to stojí?
Hoeveel is het?
Nula
Nul
Jeden
Een

Where can you sleep near Nizozemsko ?

Booking.com
487.365 visits in total, 9.187 Points of interest, 404 Destinations, 50 visits today.