Thajsko-barmská železnice, známá také jako Železnice smrti, byla vybudována v letech 1942 a 1943 Japonci jako důležitá přepravní tepna mezi Thajskem a Barmou po prohrané Bitvě u Midway. Napojením na stávající železnice propojila thajský Bangkok a barmský Rangún. Trať byla úzkorozchodná, s rozchodem 1000 mm.

V délce 415 kilometrů vedla mezi okrskem Ban Pong, který se nachází několik desítek kilometrů od Bangkoku, a barmským městem Thanbyuzayat, vzdáleném asi 380 km od Rangúnu. Na thajském území se nacházelo 304 km trati, na barmském 111. Do dnešního dne zůstalo v provozu asi 130 km v Thajsku, zhruba od původní výchozí stanice po stanici Nam Tok.

Železnice byla vybudována v extrémně krátkém čase a nesmírně náročných přírodních podmínkách. Dělníci byli při stavbě sužováni podvýživou a nemocemi. Pracovali za použití jednoduchých pracovních nástrojů a svými japonskými dohlížiteli přitom byli často brutálními způsoby nuceni k vysokým pracovním výkonům.

Při stavbě této železnice tak zemřelo více než 90 tisíc asijských dělníků z řad civilistů a také přes 12 tisíc spojeneckých válečných zajatců, zejména Britů, Holanďanů a Australanů.