Socha Herkula v Behistunu (nebo Socha Herakla/Herakles v Bisotunu, persky: تندیس هرکول) se nachází na hoře Behistun v Íránu. Byla objevena v roce 1958 a je jedinou dochovanou skalní sochou z období vlády Seleucidů nad íránskou plošinou, která trvala od c. 312 př.nl do c. 140/139 př. n. l.

Socha byla vytesána v roce 148 př. n. l. a zasvěcena ve jménu „Héraklesa Kallinikos“ (Ἡρακλῆν Καλλίνικον, „Herkules slavný vítězstvím“) seleukovským guvernérem. Seleukovský guvernér ho vyřezal na počest satrapy.

Herkules leží na 2 m dlouhé plošině a v levé ruce drží mísu. Jeho pravá ruka spočívá na noze. Socha je dlouhá 1,47 m a je připevněna k hoře. Héraklův kyj je vyřezán v reliéfu „jakoby podepřený za ním“ podle Matthew P. Canepy. Podoba stély je podobná seleukovským stélám, které nesly oficiální nápisy v této oblasti, zejména stéla z Laodicia-in-Media (Nahavand), na kterou místní seleukovský úředník zapsal kopii dynastického kultovního nápisu seleukovského vládce. Antiochus III. Veliký (r. 222–187 př. n. l.), který vytvořil pro svou manželku královnu Laodiku III.

Herkules Bisotun byl vyřezán sochařem, který nebyl formálně vyškolen v řeckém sochařském stylu. Podle moderního historika Rolfa Strootmana byl design spíše íránský než řecký. V helénistickém umění je Héraklés zřídkakdy zobrazen s lukem. Ve skalním reliéfu však třímá luk připomínající ty, které jsou zobrazeny na nápisu Behistun. Ačkoli epiteton boha („kallinikos“) byl v řeckém náboženství zcela běžný, byl vhodný také pro íránského boha Wahrāma (Avestan Vərəθraγna-), se kterým byl Hercules asimilován. Socha Herkula v Bisotunu s největší pravděpodobností svědčí o asimilaci řeckého boha Herkula s íránským bohem Wahrāmem v seleukovské době; nenabízí však jednoznačný důkaz.

Reliéf mohl být součástí naiskos (malé svatyně), jak naznačuje nedaleký zbytek malého iónského sloupu, který má stejnou výšku (52 cm) jako chrám Athény Niké v Aténách.

Aramejská verze, nakreslená „o dost světlejší“ než řecká verze, byla vytesána níže. Canepa poznamenává, že to naznačuje, že sponzor nápisu „má v úmyslu umístit toto poselství, jak vizuálně, tak jazykově, do idiomu seleukovské císařské epigrafiky“.

Hlava sochy byla ukradena dvakrát, ale byla obnovena v roce 1996. Současná hlava je replikou. Původní hlavu drží Organizace kulturního dědictví, řemesel a cestovního ruchu.