Město mrtvých nebo Káhirská nekropole, také označované jako the Karafa (arabsky: القرافة, romanizováno: al -Qarafa; místně vyslovováno jako al-'arafa), je řada rozsáhlých nekropolí a hřbitovů z islámské éry v Káhiře v Egyptě. Rozkládají se na sever a na jih od káhirské citadely, pod pohoří Mokattam Hills a mimo historické městské hradby a pokrývají oblast dlouhou zhruba 4 míle. Jsou součástí světového dědictví UNESCO „Historická Káhira“.

Nekropole je rozdělena zhruba do dvou oblastí: Severní hřbitov na sever od Citadely (také nazývané východní hřbitov nebo Qarafat ash-sharq v arabštině, protože je na východ od starých městských hradeb) a starší Jižní hřbitov na jih od Citadely. Severně od Báb al-Nasru je také další menší hřbitov.

Nekropole, která tvoří „Město mrtvých“, se vyvíjela po mnoho staletí a obsahuje jak hroby běžného obyvatelstva Káhiry, tak i propracovaná mauzolea mnoha jejích historických vládců a elit. Začalo to raným městem Fustat (založeným v roce 642 nl) a svého vrcholu, pokud jde o prestiž a monumentalitu, pravděpodobně dosáhlo během éry Mamlúků (13.–15. století). Po celou dobu své historie byly nekropole také domovem různých typů žijících obyvatel. Mezi ně patřili dělníci, jejichž profese byly svázány s hřbitovy (např. hrobníci, správci hrobek), súfiové a náboženští učenci studující v náboženských komplexech vybudovaných sultány a dalšími bohatými mecenáši a běžní obyvatelé malých městských osad a vesnic v této oblasti. . Tato populace rostla a zmenšovala se podle okolností v různých dobách. Počínaje koncem 19. století a rostoucím ve 20. století však tlak káhirské intenzivní urbanizace a následný nedostatek bytů vedly k velkému nárůstu počtu lidí žijících v zónách nekropolí. Někteří lidé se uchýlili ke dřepu v mauzoleích a ohradách hrobek a přeměnili je v improvizované bydlení; tito „obyvatelé hrobek“ však zůstali malým zlomkem celkové populace v oblasti. Tento jev vedl k mnoha mediálním komentářům a populárním představám o stavu lidí žijících na nekropolích, symbolicky je spojoval s tolik diskutovanými káhirskými problémy s přelidněním a někdy vedl k přehnaným odhadům počtu lidí squatujících v mauzoleích.