Havuc Tar byl v raném středověku jedním z nejdůležitějších náboženských a kulturních center Arménie.

Na západní straně na kopci před klášterem je hlavní kostel Surb Amenaprkich (Kostel Spasitele). Podle historika Mkhitar Airivaneci jej nechal v 10. století postavit arménský princ Gevorg Marzpetouni. V 11. století byl kostel očividně těžce poškozen, protože mladý Grigor Pahlavuni (cca 990–1058), syn pána z Bjni,[1] jej nechal v roce 1013 znovu postavit. Grigor udělal po dobytí Arménie v Byzantské říší kariéru, stal se Megas Doux (což byl jeden z nejvyšších úřadů Byzantské říše) provincie Edessa a zapsal se do historie jako „Grigor Magistros“. Grigor též založil klášter Kečaris v Cachkadzoru.

S kostelem je spojena legenda, že představenému kláštera se během invaze Seldžuků podařilo přesvědčit nepřítele, aby ušetřil ty, kteří se uchýlili do kostela. Mnoho zasvěcených poté šlo do kláštera, století tajnou chodbou jej opustilo a tak se zachránili.[2]

Kaple sv. Karabeta (svatého Jan Křtitele) byla postavena v roce 1213.[2]

V roce 1679 byl celý komplex kláštera zničen zemětřesením. Katolikos Astvatsatur Hamadantsi zadal výstavbu kostela Surb Karabet v roce 1724. Pro jeho stavbu na ruinách stejnojmenné kaple byly použity kameny zříceniny gavitu a kostela Surb-Amenaprkich. Kostel však zůstal nedokončený. V 18. století byla okolo hlavních budov klášterního komplexu postavena zeď. Dnes je klášter ruinou. Kopule kostela, část zadní stěny a kaple jsou zničené.[2] Začátkem 20. století proběhlo v klášteře několik restaurátorských prací.[3]