Context of Malta

Malta, plným názvem Maltská republika (maltsky Repubblika TA’ Malta, anglicky Republic of Malta), je vyspělá, hustě obydlená ostrovní země ve Středozemním moři. Jde o nejmenší členskou zemi Evropské unie. Žije zde půl milionu obyvatel. Leží 80 km jižně od Itálie, 284 km východně od Tuniska a 333 km severně od Libye. Rozloha 316 kilometrů čtverečních z ní činí desátou nejmenší zemí na světě, avšak je také čtvrtou nejhustěji zalidněnou zemí světa.

Strategická poloha Malty ve Středozemním moři z ní udělala důležitý obchodní uzel. V průběhu dějin byla ovládaná Féničany, Kartágem, Římem, Byzantskou říší, Francouzi a Spojeným královstvím. Nezávislost od Velké Británie získala v roce 1964, stále je však členem Commonwealthu. Členským státem EU se stala v roce 2004.

Hlavním městem je Valletta. Historickým hlavním městem je Mdina. Úředními jazyky jsou maltština a anglič...Číst dál

Malta, plným názvem Maltská republika (maltsky Repubblika TA’ Malta, anglicky Republic of Malta), je vyspělá, hustě obydlená ostrovní země ve Středozemním moři. Jde o nejmenší členskou zemi Evropské unie. Žije zde půl milionu obyvatel. Leží 80 km jižně od Itálie, 284 km východně od Tuniska a 333 km severně od Libye. Rozloha 316 kilometrů čtverečních z ní činí desátou nejmenší zemí na světě, avšak je také čtvrtou nejhustěji zalidněnou zemí světa.

Strategická poloha Malty ve Středozemním moři z ní udělala důležitý obchodní uzel. V průběhu dějin byla ovládaná Féničany, Kartágem, Římem, Byzantskou říší, Francouzi a Spojeným královstvím. Nezávislost od Velké Británie získala v roce 1964, stále je však členem Commonwealthu. Členským státem EU se stala v roce 2004.

Hlavním městem je Valletta. Historickým hlavním městem je Mdina. Úředními jazyky jsou maltština a angličtina. Dalším rozšířeným jazykem je italština (byla úředním jazykem až do roku 1934). Malta má silnou křesťanskou identitu, která pramení z jejích dějin (klíčová role johanitského řádu ve středověku). Přes 90 procent obyvatel jsou katolíci a katolicismus je také státním náboženstvím ukotveným v ústavě země.

More about Malta

Basic information
  • Calling code +356
  • Internet domain .mt
  • Mains voltage 230V/50Hz
  • Democracy index 7.68
Population, Area & Driving side
  • Population 465292
  • Oblast 316
  • Driving side left
Historie
  • Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Malty.
     Megalitický chrám Mnajdra.

    Malta se může chlubit dějinami v trvání téměř 7 200 let. Na jejich počátku nacházíme stále ještě dosti záhadnou civilizaci zvanou megalitická kultura na Maltě.[1] Obyvatelstvo neznámého původu, které Maltu osídlilo zřejmě ze Sicílie a žilo v matriarchální společnosti, zanechalo zbytky megalitických chrámů. Vznik těch nejstarších se datuje do období kolem 4100 př. n. l. Je známo asi 45 těchto staveb, ale jen pět jich je dobře zachovalých: Tarxien, Ħaġar Qim, Mnajdra, Ggantija (na ostrově Gozo), a také Hypogeum (podzemní posvátný prostor) v Hal Saflieni. Civilizace z neznámých důvodů zanikla a předpokládá se, že pět set let poté (asi 2500 až 2000 př. n. l.) byl ostrov zcela neobydlen.

    Ve 2. tisíciletí př. n. l. došlo k novému osídlení Malty. Nové obyvatelstvo stavělo dolmeny a zanechalo po sobě také záhadné „kolejnice“, anglicky cart ruts. Nejznámější z nich jsou takzvané Clapham Junction (Claphamské křižovatky) na jihu ostrova. Jedná se o paralelně probíhající stopy, vyryté do tvrdé vápencové skály, až 70 cm hluboké s rozestupem mezi 110 a 140 cm.[2] Nejobvyklejší teorií o funkci těchto kolejnic je, že šlo o zavlažovací či naopak odvodňovací systém.

    Kolem roku 1100 př. n. l. obsadili Maltu Féničané.[3] Dali jí i současné jméno (Malet znamená v překladu útočiště či útulek). Po roce 800 př. n. l. převzala bývalá fénická kolonie Kartágo nadvládu nad západním Středomořím, a tím i nad Maltou.[4] Malta se stala její výspou v boji proti helénistické kolonizaci a nebyla tudíž starořeckou kulturou ovlivněna. Antickému vlivu se ale nakonec neubránila, neboť v druhé punské válce byla roku 218 př. n. l. obsazena Římem.

    ...Číst dál
    Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Malty.
     Megalitický chrám Mnajdra.

    Malta se může chlubit dějinami v trvání téměř 7 200 let. Na jejich počátku nacházíme stále ještě dosti záhadnou civilizaci zvanou megalitická kultura na Maltě.[1] Obyvatelstvo neznámého původu, které Maltu osídlilo zřejmě ze Sicílie a žilo v matriarchální společnosti, zanechalo zbytky megalitických chrámů. Vznik těch nejstarších se datuje do období kolem 4100 př. n. l. Je známo asi 45 těchto staveb, ale jen pět jich je dobře zachovalých: Tarxien, Ħaġar Qim, Mnajdra, Ggantija (na ostrově Gozo), a také Hypogeum (podzemní posvátný prostor) v Hal Saflieni. Civilizace z neznámých důvodů zanikla a předpokládá se, že pět set let poté (asi 2500 až 2000 př. n. l.) byl ostrov zcela neobydlen.

    Ve 2. tisíciletí př. n. l. došlo k novému osídlení Malty. Nové obyvatelstvo stavělo dolmeny a zanechalo po sobě také záhadné „kolejnice“, anglicky cart ruts. Nejznámější z nich jsou takzvané Clapham Junction (Claphamské křižovatky) na jihu ostrova. Jedná se o paralelně probíhající stopy, vyryté do tvrdé vápencové skály, až 70 cm hluboké s rozestupem mezi 110 a 140 cm.[2] Nejobvyklejší teorií o funkci těchto kolejnic je, že šlo o zavlažovací či naopak odvodňovací systém.

    Kolem roku 1100 př. n. l. obsadili Maltu Féničané.[3] Dali jí i současné jméno (Malet znamená v překladu útočiště či útulek). Po roce 800 př. n. l. převzala bývalá fénická kolonie Kartágo nadvládu nad západním Středomořím, a tím i nad Maltou.[4] Malta se stala její výspou v boji proti helénistické kolonizaci a nebyla tudíž starořeckou kulturou ovlivněna. Antickému vlivu se ale nakonec neubránila, neboť v druhé punské válce byla roku 218 př. n. l. obsazena Římem.

    Křesťanství na ostrov dle tradice proniklo již s Pavlem z Tarsu při jeho ztroskotání v roce 60, ale skutečně doložený je průnik až z 2. století.[5] Po mezivládí Vandalů a Ostrogótů (5. století) připadla Malta roku 533 Byzanci, především díky byzantskému generálovi Flaviovi Belisarovi, který Ostrogóty toho roku porazil.[6] V roce 870 Maltu obsadili Arabové, konkrétně tuniská dynastie Aghlabidů.[7] Došlo k islamizaci obyvatelstva a Malta hrála význačnou roli v obchodu, zvláště s otroky. Arabové vybudovali také známé hradby Mdiny.[8]

    Kolem roku 1090 Maltu dobyli normanští vládci Sicílie (Roger I. Sicilský, Roger II. Sicilský) a připojili ji ke svému sicilskému království. Ve 13. století bylo muslimské obyvatelstvo donuceno přestoupit na křesťanství. Po krátkém francouzském mezivládí připadla Malta roku 1282 aragonské koruně (později španělské). V roce 1429 Maltu krátce okupovali Maurové.

     Pouliční malba zobrazující obležení Malty tureckými vojsky roku 1565

    V roce 1530 ostrov konečně získal křesťanský vojenský (Maltézský) řád Johanitů, kteří měli chránit Evropu před vpádem Osmanů.[9] Roku 1565 se po čtyřměsíčním velkém obležení za cenu obrovských ztrát podařilo odrazit vojska Osmanského sultána Sulejmana I.[10] Nečekané maltské vítězství nad pětinásobnou přesilou je dodnes zdrojem maltské národní hrdosti.

    Ostrov byl po této válce téměř zničen, a tak velmistr Jean Parisot de La Valette nechal vystavět nové město Valletta. Po porážce Osmanů se stát ocitl ve zvláštní situaci národnostní a jazykové pestrosti. Johanitský řád se podle jazykové hranice rozdělil na francouzskou, italskou, anglickou, německou, aragonskou, kastilskou a portugalskou část, přičemž každý z těchto podřádů si postavil vlastní sídlo (tzv. auberge).[11] Nastal zlatý věk ostrova, který skončil v 18. století, kdy byl oslaben vliv Osmanské říše, v důsledku čehož evropské mocnosti přestaly vidět smysl v tom platit Johanitskému řádu „za ochranu“.

    V roce 1798 obsadil Maltu Napoleon. Malťané, nespokojení s úpadkovou érou pod johanitskou vládou, ho přivítali jako osvoboditele, nakonec se ale zklamali, když napoleonská armáda Maltu vyplenila.[12] Obyvatelstvo odpovědělo osmiměsíčním povstáním. O pomoc povstalci požádali Sicilské království, které zase požádalo o pomoc Brity. Britský kapitán Alexandr Bell Francouze z Malty roku 1800 úspěšně vypudil, čímž začala britská éra Malty. Formálního začlenění Malty do své říše dosáhli Britové v Pařížském míru roku 1814.

    Britové vzápětí zrušili samosprávný orgán Universitá, což se nelíbilo především místní elitě, která začala revoltovat zvláštním „kulturním“ způsobem – odmítala mluvit anglicky a hovořila striktně italsky. Toto jazykové rozštěpení existuje na Maltě dosud. Jinak ale Britové ostrov postupně modernizovali, industrializovali a nechali mu i určitou samostatnost - roku 1849 dostali Malťané například první ústavu.[13] V první světové válce se pro ně Malta stala neocenitelnou základnou ve Středozemním moři. Malťané ovšem za války značně trpěli a reakcí bylo povstání v roce 1919, které bylo britskou armádou krvavě potlačeno.[14] Situaci se Britové pokusili uklidnit svoláním prvního parlamentu a prvními demokratickými volbami v roce 1921. Jenže ve 30. letech začaly ve volbách vítězit proitalské síly, takže Britové několikrát výsledek voleb zrušili, suspendovali ústavu a vrátili Maltu de facto do pozice klasické kolonie.

     Guvernér Anthony Mamo a premiér Dom Mintoff vyhlašují roku 1974 republiku.

    V průběhu druhé světové války byla Malta pro Brity opět důležitým bodem, jelikož ležela na strategickém místě, které umožňovalo britskému letectvu napadat zásobovací konvoje Afrikakorpsu. Německo-italské letectvo se snažilo Maltu jako leteckou základnu zničit během soustředěných náletů, které poškodily velkou část budov na ostrově (bylo jich přes tři tisíce). Tato událost vešla do historie jako bitva o Maltu.[15] V dubnu 1942 byl maltskému lidu za zásluhy udělen Jiřího kříž, který dodnes zdobí vlajku a státní znak Malty.

    Po válce vděční Britové obnovili samosprávu a parlamentarismus. Nejsilnější politickou silou byla, jako i jinde v poválečné Evropě, místní labouristická strana. Ta byla v zásadě probritskou.[16] Jenže labouristy ochromily vnitřní rozpory, což učinilo rozhodující silou Nacionalistickou stranu (Partit Nazzjonalista), jež vznikla na bázi předválečné proitalské strany. Ta měla jasný cíl: samostatnost. 20. srpna 1962 vůdce Nacionalistické strany George Borg Olivier oficiálně požádal Spojené království o nezávislost. Britové souhlasili za podmínky, že se pro nezávislost Malťané vysloví v referendu. To se konalo roku 1964 a jasná většina hlasujících vyslovila pro samostatnost. Když došlo k dohodě, že britská námořní vojska budou moci užívat nadále maltské přístavy, došlo 21. září 1964 k vyhlášení nezávislého státu.[17]

    Hlavou státu zůstal britský panovník, zastupovaný guvernérem, avšak 13. prosince 1974 se Malta prohlásila republikou s voleným prezidentem jako hlavou státu. Zůstala jen členem britského Společenství národů (Commonwealth of Nations). Později museli britští vojáci z Malty odejít a Malta vyhlásila neutralitu. Dne 1. května 2004 vstoupila do Evropské unie.[18] V roce 2022 se maltská politička Roberta Metsolaová stala předsedkyní Evropského parlamentu.[19]

    ŠTĚPÁNEK, Vít. Megality na Maltě: starší než egyptské pyramidy. TÝDEN.cz [online]. 2009-07-20 [cit. 2021-02-08]. Dostupné online.  MRZENA, Tomáš. Tajemství zkamenělých kolejí: Kdo a proč vytvořil na Maltě podivné rýhy?. Deník.cz. 2014-10-13. Dostupné online [cit. 2021-02-08].  NEGBI, Ora. Early Phoenician Presence in the Mediterranean Islands: A Reappraisal. American Journal of Archaeology. 1992, roč. 96, čís. 4, s. 599–615. Dostupné online [cit. 2021-02-08]. ISSN 0002-9114. DOI 10.2307/505187.  An overview of Punic Malta. Times of Malta [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. (anglicky)  BUHAGIAR, Mario. St. Paul's Shipwreck and Early Christianity in Malta. The Catholic Historical Review. 2007, roč. 93, čís. 1, s. 1–16. Dostupné online [cit. 2021-02-08]. ISSN 0008-8080.  Byzantine Malta [online]. CultureMalta.org, 2018-03-15 [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. (anglicky)  GRIMA, Joseph F. It happened this month: The Arab conquest of Malta in 870. Times of Malta [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. (anglicky)  KYNČL, Jakub. Tiché město už asi nikdy nebude tišší. Novinky.cz [online]. BORGIS [cit. 2021-02-08]. Dostupné online.  SOMMER, Jiří. Spása poutníků aneb Maltézští rytíři na cestě dějinami. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2018-02-22 [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. (anglicky)  HAINALL, David. Za velkým obléháním Malty nestál Hitler, ale Mustafa Paša a maltézští rytíři. Zoom magazin [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online.  WETTINGER, Godfrey. Plurilingualism and cultural change in medieval Malta. Mediterranean Language Review. 1993, roč. 6-7, s. 144–160. Dostupné online [cit. 2021-02-08]. ISSN 0724-7567. DOI 10.13173/medilangrevi.6-7.1993.0144.  CASTILLO, Dennis. "... The Knights Cannot Be Admitted": Maltese Nationalism, the Knights of St. John, and the French Occupation of 1798-1800. The Catholic Historical Review. 1993, roč. 79, čís. 3, s. 434–453. Dostupné online [cit. 2021-02-08]. ISSN 0008-8080.  MARSH, Norman S. Review of The Maltese Constitution and Constitutional History since 1813. The International and Comparative Law Quarterly. 1995, roč. 44, čís. 3, s. 718–725. Dostupné online [cit. 2021-02-08]. ISSN 0020-5893.  VELLA, Matthew; AZZOPARDI, Karl. Why 1919 is important: ‘It was the first time the Maltese bit the hand that fed them’. MaltaToday.com.mt [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. (anglicky)  GROVE, Eric. World Wars: The Siege of Malta in World War Two. www.bbc.co.uk [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. (anglicky)  DOWDALL, J. Mintoff's Malta: Problems of Independence. The World Today. 1972, roč. 28, čís. 5, s. 189–195. Dostupné online [cit. 2021-02-08]. ISSN 0043-9134.  MANN, Andrea. September 20, 1964: Malta declares its independence from the UK. BT.com [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-14. (anglicky)  ABELA, Anthony M. Shaping a National Identity: Malta in the European Union. International Journal of Sociology. 2005, roč. 35, čís. 4, s. 10–27. Dostupné online [cit. 2021-02-08]. ISSN 0020-7659.  Maltská lidovecká poslankyně Roberta Metsolaová se stala novou předsedkyní Evropského parlamentu. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2022-03-07]. Dostupné online. 
    Read less

Where can you sleep near Malta ?

Booking.com
487.385 visits in total, 9.187 Points of interest, 404 Destinations, 11 visits today.