Buddhové z Bámjánu (persky: تندیس‌های بودا در باميان) byly dvě obří sochy stojících Buddhů vytesané do skalního masivu v bámjánském údolí v Afghánistánu. Sochy se nacházely přibližně 230 kilometrů severozápadně od afghánského hlavního města Kábulu v nadmořské výšce okolo 2 500 metrů. Byly vytvořeny v 6. století a stály až do roku 2001, kdy byly zničeny radikální islámsko-politickou skupinou Tálibán, ačkoliv se proti tomu postavilo i množství muslimských států.

Sochy, reprezentující Buddhu Vairóčanu a Buddhu Šákjamuniho, byly typickým příkladem prolínání vlivů indického a řeckého sochařství. Hlavní části byly vytesány přímo do pískovce, avšak detaily byly vymodelovány z hmoty sestávající z bláta a slámy pokryté štukem. Zatímco větší z Buddhů měl být jednolitě obarven karmínově červenou barvou, menší byl původně různobarevný. Celá vnější vrstva i s barvami však podlehla povětrnostním vlivům. Větší socha Buddhy měřila přes 50 metrů a menší přes 30 metrů. Sochy dělila vzdálenost 850 metrů. Ve skalách bývalo možné spatřit také tři menší sochy sedících Buddhů, které však podlehly času již mnohem dříve. Ve skalním masivu se zachovaly celé jeskynní systémy, často umístěné v několika patrech nad sebou, které byly, podobně jako výklenky soch, vyzdobeny nástěnnými malbami.

V roce 2003 byli bámjánští Buddhové spolu s dalšími archeologickými památkami bámjánského údolí přijati na Seznam světového dědictví UNESCO. I po zničení soch mnozí badatelé dále prozkoumávají oblast. Na základě popisu čínského poutníka Süan-canga někteří z nich věří, že se zde nachází další, až několikasetmetrová socha ležícího Buddhy, a věnují se jeho hledání. Uvažovalo se též o rekonstrukci soch, ale tento záměr nebyl uskutečněn.