Context of Maďarsko

Maďarsko (maďarsky ) je vnitrozemský stát ležící v jihovýchodní části střední Evropy v Panonské pánvi. Na severu sousedí se Slovenskem, na severovýchodě s Ukrajinou, na východě a jihovýchodě s Rumunskem, na jihu se Srbskem, na jihozápadě s Chorvatskem a Slovinskem a na západě s Rakouskem. Maďarsko je převážně rovinaté, má rozlohu 93 030 km² a 9,7 milionu obyvatel, převážně etnických Maďarů s významnou romskou menšinu. Úřední jazyk maďarština je nejrozšířenějším ugrofinský jazykem na světě a patří mezi několik neindoevropských jazyků rozšířených v Evropě. Hlavním a největším městem země je Budapešť; mezi další významné městské oblasti patří Debrecín, Segedín, Miskolc, Pécs a Győr.

Území dnešního Maďarska bylo historicky křižovatkou cest různých národů, včetně Keltů, Římanů, Hunů, germánských kmenů, Avarů a západních Slovanů. Základem uherského státu bylo koncem 9. století dobytí Panonské pánve uherským velkoknížetem Almošem a je...Číst dál

Maďarsko (maďarsky ) je vnitrozemský stát ležící v jihovýchodní části střední Evropy v Panonské pánvi. Na severu sousedí se Slovenskem, na severovýchodě s Ukrajinou, na východě a jihovýchodě s Rumunskem, na jihu se Srbskem, na jihozápadě s Chorvatskem a Slovinskem a na západě s Rakouskem. Maďarsko je převážně rovinaté, má rozlohu 93 030 km² a 9,7 milionu obyvatel, převážně etnických Maďarů s významnou romskou menšinu. Úřední jazyk maďarština je nejrozšířenějším ugrofinský jazykem na světě a patří mezi několik neindoevropských jazyků rozšířených v Evropě. Hlavním a největším městem země je Budapešť; mezi další významné městské oblasti patří Debrecín, Segedín, Miskolc, Pécs a Győr.

Území dnešního Maďarska bylo historicky křižovatkou cest různých národů, včetně Keltů, Římanů, Hunů, germánských kmenů, Avarů a západních Slovanů. Základem uherského státu bylo koncem 9. století dobytí Panonské pánve uherským velkoknížetem Almošem a jeho synem Arpádem, jeho pravnuk král Štěpán I. nastoupil na trůn v roce 1000 a přeměnil svou říši na křesťanské království. Středověké Uherské království bylo regionální velmocí, která dosáhla svého kulturního a politického vrcholu v 15. století. Po bitvě u Moháče v roce 1526 bylo částečně okupováno Osmanskou říší (1541-1699). Na přelomu 18. a 19. století se Uhry dostaly pod habsburskou nadvládu a později se v roce 1867 spojily s Rakouským císařstvím v Rakousko-Uhersko, které bylo významnou mocností až do počátku 20. století.

Po první světové válce se Rakousko-Uhersko rozpadlo a následná Trianonská smlouva stanovila současné hranice Maďarska, což vedlo ke ztrátě 71 % jeho území, 58 % obyvatel a 32 % etnických Maďarů. Po bouřlivém meziválečném období se Maďarsko připojilo k mocnostem Osy ve druhé světové válce, přičemž utrpělo značné škody a ztráty. Poválečné Maďarsko se stalo satelitním státem Sovětského svazu, což vedlo ke vzniku Maďarské lidové republiky. Po neúspěšné revoluci v roce 1956 se Maďarsko stalo relativně svobodnějším, i když stále potlačovaným členem východního bloku. Odstranění maďarského hraničního plotu s Rakouskem urychlilo rozpad východního bloku a následně i Sovětského svazu. V říjnu 1989 se Maďarsko opět stalo demokratickou parlamentní republikou a v roce 2004 vstoupilo do Evropské unie.

Maďarsko patří v mezinárodních vztazích ke středním mocnostem, a to především díky svému kulturnímu a hospodářskému vlivu. Je to ekonomika s vysokými příjmy, všeobecnou zdravotní péčí a bezplatným středoškolským vzděláním. Maďarsko má dlouhou historii významného přínosu v oblasti umění, hudby, literatury, sportu, vědy a techniky. Maďarsko se může pochlubit i významnými úspěchy v oblasti kultury, sportu, vědy a techniky. Je oblíbenou turistickou destinací v Evropě, v roce 2019 přilákalo 24,5 milionu zahraničních turistů. Je členem Rady Evropy, schengenského prostoru, Severoatlantické aliance, Organizace spojených národů, Světové zdravotnické organizace, Světové obchodní organizace, Světové banky,OECD, Asijské infrastrukturní investiční banky či Visegrádské skupiny.

More about Maďarsko

Basic information
  • Currency Maďarský forint
  • Native name Magyarország
  • Calling code +36
  • Internet domain .hu
  • Mains voltage 230V/50Hz
  • Democracy index 6.5
Population, Area & Driving side
  • Population 9599744
  • Oblast 93036
  • Driving side right
Historie
  • Podrobnější informace naleznete v článcích Dějiny Maďarska a Uhersko.
    Starověk a středověk
    Podrobnější informace naleznete v článku Maďarský vpád do Evropy.
     Stříbrný plát z římských časů

    Nejstarší obyvatelé území dnešního Maďarska zde žili již před téměř půl milionem let. Nejvíce archeologických nálezů je hlavně ze severního Maďarska. Dalšími obyvateli se později stali i Keltové, Římané, ale také Ilyrové.[1] Římané zde zřídili provincii Pannonia. Ve východní části Maďarska a severního Rumunska byla zřízena provincie Dacia. Provincie byly osídleny kolonisty z Itálie. V této době vznikla i pozdější maďarská města. Centrem Panonie se stalo Aquincum (severozápadní část dnešní Budapešti), dále pak byla založena města Savaria (dnes Szombathely), Scarbantia (Šoproň), Arrabona (Győr), Gorsium (Tác) a Sopianae (Pécs).[2] Po Římanech zdědili Maďaři například vinařství, které je dodnes nedílnou součástí maďarské kultury.[2]

    ...Číst dál
    Podrobnější informace naleznete v článcích Dějiny Maďarska a Uhersko.
    Starověk a středověk
    Podrobnější informace naleznete v článku Maďarský vpád do Evropy.
     Stříbrný plát z římských časů

    Nejstarší obyvatelé území dnešního Maďarska zde žili již před téměř půl milionem let. Nejvíce archeologických nálezů je hlavně ze severního Maďarska. Dalšími obyvateli se později stali i Keltové, Římané, ale také Ilyrové.[1] Římané zde zřídili provincii Pannonia. Ve východní části Maďarska a severního Rumunska byla zřízena provincie Dacia. Provincie byly osídleny kolonisty z Itálie. V této době vznikla i pozdější maďarská města. Centrem Panonie se stalo Aquincum (severozápadní část dnešní Budapešti), dále pak byla založena města Savaria (dnes Szombathely), Scarbantia (Šoproň), Arrabona (Győr), Gorsium (Tác) a Sopianae (Pécs).[2] Po Římanech zdědili Maďaři například vinařství, které je dodnes nedílnou součástí maďarské kultury.[2]

    Germánské kmeny vytlačily Římany koncem 5. století. I přes to, že germánské kmeny nebyly křesťanské, zůstaly kostely, které zde zbyly po Římanech, stále v provozu.[3] Během stěhování národů se v uherské nížině usadili kočovní Hunové a po nich v 6. století Panonii ovládli Avaři.

     Arpád

    Na konci prvního tisíciletí pronikly na území dnešního Maďarska z východu Maďaři, kočovný kmen ugrofinského původu vedený náčelníkem Arpádem, zakladatelem královské dynastie Arpádovců. Tento kmen si podmanil usedlé slovanské obyvatelstvo a pravidelně ohrožoval Bavory a Velkou Moravu, kterou nakonec vyvrátil. Po bitvě na Lešském poli (955), kde byli Maďaři poraženi vojsky východofranského krále Oty I. Velikého s přispěním českých oddílů knížete Boleslava I., se vzdali výbojů, usadili se a začali obdělávat úrodnou Panonskou pánev.[4]

     Svatoštěpánská uherská koruna vznikla v průběhu 11. až 13. století

    Koncem 10. století Arpádovec Gejza vytvořil Maďarské velkoknížectví, s hlavním městem Ostřihom. Křesťanským se stalo tehdy, když se nechal pokřtít kníže Vajk a převzal jméno Štěpán. V roce 1000 se pak Štěpán nechal korunovat králem a vzniklo Uherské království. Štěpán též prosadil zřízení arcibiskupství. Uherské království bylo v 11.–15. století jedním z nejrozlehlejších a nejmocnějších států střední a jihovýchodní Evropy. Vedle vlastních Uher, jejichž součástí bylo Slovensko, zahrnovalo Chorvatsko (personální unie 1102), Sedmihradsko (dnes součást Rumunska) a část srbských území včetně Bělehradu.

     Matyáš Korvín

    Roku 1241 Uhersko zasáhl mongolský vpád do Evropy, který zemi silně zpustošil. Roku 1301 vymřeli Arpádovci. Uherské koruny se nakrátko chopili čeští Přemyslovci, ale ti vymřeli záhy také a uherský trůn uzmuli Anjouovci a seděli na něm až do roku 1387, kdy se Karlovi IV. podařilo ho zajistit pro svého syna Zikmunda a rod Lucemburků.

    Zikmund však zemřel bez dědiců, takže se poté na trůně střídali další významné středoevropské rody, Habsburkové a Jagellonci. Výjimku představuje éra vlády regenta Jánose Hunyadiho (1446–1453) a jeho syna Matyáše Korvína (1458–1490), který se stal dokonce králem a načas ovládl také Moravu a Slezsko. Po něm se vrátili Jagellonci (Vladislav II. a Ludvík), kteří drželi i českou korunu, a vytvořili tak velkou středoevropskou říši. Čelili řadě problémů, například selskému Dóžově povstání (1514) proti šlechtě, které bylo brutálně potlačeno.[5] Avšak největším problémem se brzy ukázal být tlak Osmanské říše z jihu (viz Osmansko-uherské války).

    Součást habsburské říše  Obránci Szigetváru vyrážejí do posledního útoku proti přesile Turků roku 1566

    Uhersko bylo Osmany ohrožováno od 15. století. Právě v boji s Turky, v bitvě u Moháče roku 1526, padl poslední Jagellonec Ludvík. Následně vypukla válka o uherský trůn mezi Habsburky (Ferdinandem I.) a sedmihradským vévodou Janem Zápolským (1527–1538). Toho takticky podporovali Osmani a využili nástupnické války k první mohutné invazi do střední Evropy (viz První obléhání Vídně roku 1529), což byl počátek 200 let trvajících tureckých válek, jejichž bojištěm bylo povětšinou právě uherské území. Uherskou korunu získali Habsburkové, ale před Osmany se jim Uhry dlouho nedařilo plně ochránit. V roce 1541 Turci obsadili území od Bělehradu po Budapešť (Budínský ejálet). Z východní části se stalo Sedmihradské knížectví – téměř nezávislý stát, který byl vazalem Osmanské říše. Jen zbylé území, tedy Horní Uhry, Burgenland, západní Chorvatsko a západní pruh dnešního Maďarska, s jádrem na území dnešního Slovenska a nazývané obvykle „královské Uhersko“, ovládali Habsburkové a jejich monarchie. V rámci ní se Uhry stávaly stále více jen podřízenou zemí, navíc poměrně zaostalou, soustředěnou jen na zemědělství.

     Rákócziho povstání

    Pokusy Habsburků prosadit absolutismus, katolictví a omezit moc uherské šlechty vyústily v letech 1604–1711 v protihabsburská stavovská povstání (povstání Štěpána Bočkaje, povstání Gabriela Betlena, Rákócziho povstání ad.).[6] Habsburkové všechna potlačili a říši centralizovali, pozitivním jevem pro Maďary bylo aspoň to, že se Habsburkům nakonec podařilo scelit původní uherské území vytlačením Turků – roku 1691 dobyli Sedmihradsko, po bitvě u Vídně v roce 1683 a bitvě u Zenty roku 1697 vytlačili Turky definitivně ze střední Evropy (Karlovický mír) a roku 1718 pak dobyli poslední území v jihovýchodním Maďarsku.

     Bitva mezi Maďary a Rakušany během maďarské války za nezávislost v letech 1848–1849

    Nespokojenost se stagnací, politickou i hospodářskou, byla však v Uhersku trvalá. Ve 30. letech 19. století vzniklo reformní hnutí zaměřené především na hospodářské otázky vedené hrabětem Istvánem Széchenyim. V březnu 1848 vypuklo v Budapešti, pod vlivem únorové revoluce ve Francii, povstání. Hlavním vůdcem byl Lajos Kossuth, vojenským velitelem Artur Görgey, pěvcem revoluce byl Sándor Petőfi, Lajos Batthyány se ujal funkce ministerského předsedy. Povstání mělo demokratizační požadavky, ale na rozdíl od jiných zemí monarchie přerostlo v Uhersku ve válku o nezávislost. Sněm zasedající v Debrecínu sesadil Habsburky z trůnu a Kossutha prohlásil hlavou nového státu. Ten však netrval dlouho. Navzdory podpoře polských dobrovolníků vedených Józefem Bemem, Vídeň povstání utopila v krvi, s pomocí ruské carské armády vedené Ivanem Paskevičem. Povstalci kapitulovali u Világoše (dnešní Șiria) 13. srpna 1849.

     Budapešť v roce 1875

    Po prusko-rakouské válce z roku 1866, kterou Habsburkové prohráli, což je oslabilo i uvnitř říše, se však Maďarům podařilo dosáhnout Rakousko-uherského vyrovnání (1867), čímž vzniklo Rakousko-Uhersko.[7] Toto vyrovnání dávalo Uhersku, oficiálně Zemím Koruny svatoštěpánské, neboli takzvanému Zalitavsku, takřka úplnou autonomii.

     Kálmán Tisza

    Moc získali místní politici, jako byl například první ministerský předseda Gyula Andrássy starší, či později zakladatel vlivné Liberální strany (Szabadelvű Párt) Kálmán Tisza a jeho syn István Tisza. Maďaři nicméně autonomii, kterou sami získali, nebyli ochotni dát národnostním menšinám na vlastním území (např. Slovákům) a Zalitavsko se tak stalo prostorem maďarizace a mnohem většího národnostního útlaku než Předlitavsko s centrem ve Vídni.

    Po roce 1910 se celkově stupňovalo napětí v celé Evropě, 28. června 1914 spáchali srbští studenti v Bosně úspěšný atentát na Františka Ferdinanda d’Este. Rakousko-Uhersko poté vyhlásilo Srbsku ultimátum[8] a zajistilo si pro případnou válku podporu Německa. Srbsko požadavky rakouského ultimáta téměř zcela přijalo, přesto přerušilo Rakousko-Uhersko jednání (23. července) a vyhlásilo částečnou mobilizaci a poté (28. července) i válku.[8] Tím začala, jak se brzy ukázalo, první světová válka, při které se dostala do konfliktu prakticky celá Evropa.[8]

    V Rakousku-Uhersku se v průběhu války projevily všechny jeho problémy. Jedním z největších byla národní nejednotnost a špatná ekonomická situace, válka Rakousko-Uhersko vyčerpávala více než jiné země, a to se bylo nuceno orientovat stále více na Německo, což vzbuzovalo nelibost u neněmeckých národů monarchie. Po smrti Františka Josefa I. (21. listopadu 1916), nastoupil na trůn Karel I., jeho politika však nedokázala najít cestu k novým národním snahám. V již zoufalé situaci se pokusil vyhlásit 16. října 1918 federaci, ještě v průběhu října se však začalo Rakousko-Uhersko rozpadat a 1. listopadu zprostil Karel I. uherskou vládu přísahy věrnosti.

    Meziválečná doba a 2. světová válka  Na základě Trianonské smlouvy získalo Maďarsko 28 % území Uherska, ale bez mořských přístavů a 3 425 000 etnických Maďarů se ocitlo mimo zemi[9][10]
         Území s maďarskou většinou (podle sčítání lidu v roce 1910) odtržené od Maďarska

    Po konci války vypukla v Maďarsku v říjnu 1918 astrová revoluce, pod jejímž tlakem byla v uherské části monarchie vyhlášena republika pod vedením Mihálye Károlyiho.[11] Zároveň vznikaly v důsledku sebeurčování okolních národů jejich státy a od Maďarska se začala odtrhávat pohraniční území obydlená příslušnými etniky jako byli Slováci, Rumuni a Jihoslované. Roku 1919 se moci na tři měsíce chopili komunisté, kteří vyhlásili Maďarskou republiku rad.[12] Ta se pokusila dobýt vojensky část Slovenska, byla však také s přispěním rumunského vojska poražena. Po pádu komunistické revoluce nastalo období tzv. bílého teroru a bylo obnoveno uherské království, jehož hlavou se jako regent stal bývalý rakousko-uherský admirál Miklós Horthy.

    4. června 1920 bylo Maďarsko velmocemi přinuceno podepsat Trianonskou smlouvu, která v rámci Pařížských předměstských smluv určila poválečné uherské hranice. Podle této smlouvy byla severní část (tzv. Horní Uhersko), převážnou většinou obývaná Slováky, připojena k Československu (dnes Slovensko a Zakarpatská Ukrajina) a několik obcí k Polsku. Rozsáhlá východní část připadla Rumunsku. Jižní část a celé Chorvatsko-Slavonsko se staly součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (dnes jsou tato území rozdělena mezi Slovinsko, Chorvatsko a Srbsko). Poměrně malé západní pohraničí Hradsko (Burgenland) připadlo Rakousku. Zbytkové Uhersko/Maďarsko zahrnovalo pouze 29 % předchozí rozlohy (33 %, pokud nepočítáme Chorvatsko). Nové hranice byly vedeny v zásadě podle národnostního složení, ovšem mnohde byla uplatněna také strategická kritéria (hranice po řekách či na hřebenech hor) nebo dopravní hlediska, vesměs v neprospěch Maďarska. I proto zůstalo na mnoha místech bezprostředně za jeho hranicemi souvislé maďarské osídlení (nejmarkantněji na jižním Slovensku) a zhruba jeden milion maďarsky hovořících Sikulů uprostřed Rumunska.[13] Trianonská smlouva vyvolala v Maďarsku pocit křivdy, který zcela nevyprchal ani ve 21. století.[14][15]

     Miklós Horthy

    Roku 1921 došlo ke dvěma pokusům sesazeného Karla I. (v maďarském číslování Karel IV.) získat zpět uherský trůn (který na rozdíl od rakouského formálně stále existoval), ale Miklós Horthy se přes původní příslib souhlasu pod tlakem vítězných velmocí první světové války postavil proti němu. Aby dále neeskaloval napětí (hrozila též intervence Malé Dohody), Karel nakonec ustoupil. V listopadu pak maďarský parlament definitivně sesadil Habsburky z trůnu. V následném meziválečném období, ve kterém byl Horthy regentem království, hledalo Maďarsko spojence ve svých snahách o revizi Trianonské smlouvy. To jej nasměrovalo hlavně k Itálii ovládané Benitem Mussolinim. Domácí politika se vyznačovala konzervatismem a perzekucí levice, od 30. let sílily fašistické tendence, reprezentované zejména Gyulou Gömbösem.[16]

     Územní rozsah Maďarského království během druhé světové války:
         Maďarské území po roce 1918
         Území získané v letech 1938–1941

    V předvečer druhé světové války Maďarské království, stále pod vedením regenta Horthyho, udržovalo orientaci na Itálii a nověji i na nacistické Německo, od čehož si slibovalo zisk ztracených území. Dostávalo se tak do paradoxní situace, protože Slovenský stát, vzniklý 14. března 1939, a Rumunsko, jemuž zejména kladlo Maďarsko své územní požadavky, byly také německými spojenci. Maďarsko však bylo Adolfem Hitlerem preferováno. Jednou ze zaplacených cen bylo, že mnoho maďarských Židů bylo na konci války deportováno do vyhlazovacích koncentračních táborů.[17][18] Maďarští Romové měli osud podobný, i když ne v tak velké míře. V realizaci holokaustu Němcům pomáhali zejména místní fašisté ze Strany Šípových křížů.

    Zprvu maďarská zahraniční politika nesla dočasné dílčí úspěchy. V rámci takzvané první vídeňské arbitráže bylo k Maďarsku připojeno jihoslovenské pohraničí.[19] Po rozbití Československa Hitlerem v březnu 1939 zabralo Maďarsko i celou Podkarpatskou Rus a ve druhé vídeňské arbitráži roku 1940 získalo pod německou patronací i severovýchodní Sedmihradsko. Přesto až do roku 1941 dokázalo Maďarsko udržovat zdání neutrality, teprve pak se připojilo k německým vojenským akcím. Dobylo část jugoslávské Vojvodiny a účastnilo se invaze do Sovětského svazu. Když se začala blížit definitivní porážka Německa, zahájil Horthy v polovině října 1944 jednání se Sovětským svazem.

     Bitva o Budapešť

    Nacisté reagovali tím, že nejprve Maďarsko okupovali (Operace Margarethe) a nakonec zajali i Horthyho a do čela tzv. vlády národní jednoty postavili vůdce maďarských fašistů Ference Szálasiho (Operace Panzerfaust).[20]

    V této době už byla před branami Budapešti Rudá armáda. Podle Hitlera byla Budapešť poslední překážka, která mohla zastavit Rudou armádu před příchodem do Vídně a pak do celého Německa. Hitler tedy nakázal bránit Budapešť do posledního muže. Pro Sovětský svaz bylo dobytí Budapešti otázkou prestiže a nároku na kontrolu nad Maďarskem při poválečném rozdělování Evropy. Obě strany tedy vedly boje s velkým nasazením a nebraly ohled na počty padlých vojáků a civilistů. Ustupující německá armáda nasadila vzdušné síly a začala Budapešť bombardovat. Vyhodila do povětří všechny mosty přes Dunaj a zničila také mnoho domů. Po téměř stodenním boji (známém především jako budapešťská operace) bylo město plné trosek a mrtvol, jichž bylo minimálně půl milionu.[21]

    Socialistická éra  Mátyás Rákosi

    Po druhé světové válce vznikla druhá Maďarská republika, která již byla v sovětské sféře vlivu. Pro socialistický vývoj země mělo význam sloučení Maďarské komunistické strany a Sociálně demokratické strany Maďarska v Maďarskou stranu pracujících (později byla nahrazena Maďarskou socialistickou dělnickou stranou). Dne 15. srpna 1949 byla vyhlášena Maďarská lidová republika a 20. srpna Národní shromáždění přijalo zákon o nové ústavě. Národní hospodářství bylo, podobně jako ve všech zemích tzv. východního bloku, z velké části zestátněno a podrobeno centrálnímu plánování pod sovětským vlivem.

     Imre Nagy

    Maďarskou politiku ovládli stalinisté v čele s Mátyásem Rákosim, který zastával funkci generálního tajemníka komunistů. Začaly soudní procesy proti „nepřátelům lidu“, jenom v letech 1952 až 1955 bylo odsouzeno k různým trestům více než 500 000 osob. K nejznámějším obětem represí patřil László Rajk, popravený v roce 1949.[22] Příslušníci ÁVH (tajná policie) rozhodovali o osudech a životech statisíců lidí. Po Stalinově smrti v březnu 1953 obvinilo nové vedení Sovětského svazu Rákosiho z podpory kultu osobnosti a novým maďarským premiérem se stal Imre Nagy.[23]

     Zničený sovětský tank v Budapešti během povstání roku 1956; podle časopisu Time se osobností roku 1956 stal maďarský bojovník za svobodu[24]

    V polovině padesátých let v Maďarsku sílilo protikomunistické cítění, které vyvrcholilo povstáním na podzim roku 1956.[25] Shromažďovaly se velké zástupy lidí a protesty byly čím dál větší. Po velkých bojích, které proběhly u Maďarského rádia mezi demonstrujícími a policií, se zdálo, že komunisté ustoupí. Došlo však k vojenské intervenci Sovětského svazu.[26] Maďarští politici se pokusili vyjednat odchod sovětských vojsk z území Maďarska a zaujmout pozici neutrálního státu po vzoru sousedního Rakouska. Imre Nagy vyhlásil vystoupení Maďarska z Varšavského paktu a jeho neutralitu.[27] Západ sledoval situaci jen zpovzdálí, podle některých zdrojů byla tehdy uzavřena tajná dohoda Sovětského svazu a Spojených států amerických o Suezském průplavu, kterou bylo údajně dohodnuto, že se Sověti vzdají vlivu na průplav, ale Západ nebude zasahovat do revoluce v Maďarsku.[28]

    Mezinárodní neutralita Maďarské lidové republiky nemohla být tehdy pro Sovětský svaz přijatelná, a tak po zdánlivém odchodu ze země sovětská vojska již po několika dnech opět vstoupila na území Maďarska. Sovětské letectvo začalo bombardovat Budapešť a v ulicích vypukly opět boje mezi povstalci a sovětskou armádou vyzbrojenou tanky a jinými těžkými zbraněmi. Povstání bylo potlačeno a nová, Sověty dosazená, maďarská vláda v čele s Jánosem Kádárem vrátila zemi do sféry tzv. východního bloku. Sen o neutrálním demokratickém Maďarsku se rozplynul a sovětská armáda zůstala na území Maďarska až do roku 1991, stejně jako v ČSSR po roce 1968.

     János Kádár

    Ve dnech 9. a 15. června 1958 se konal proces s Imre Nagyem a jeho spolupracovníky. Všichni byli shledáni vinnými ze spiknutí, jehož cílem bylo svrhnout lidově demokratický režim, a odsouzeni k trestu smrti. Bývalý premiér Imre Nagy, jeho poradce Miklós Gimes a ministr obrany Pál Maléter byli popraveni 16. června 1958.[29] Ostatní vládní spolupracovníci byli uvězněni.[30]

    Nový kádárovský režim však neznamenal návrat k nejtěžším represím stalinismu. Naopak, zejména od 60. let patřil k nejmírnějším ve východním bloku a zavedl některé liberální prvky především v ekonomické oblasti („gulášový socialismus“). Během 80. let se Maďarsko mohlo vydat cestou pozvolných reforem. Moc tehdy postupně převzaly reformní síly uvnitř vládnoucí socialistické strany.[31]

    Od pádu socialismu dodnes  Pohřeb Imre Nagye roku 1989

    Pád komunismu v Maďarsku byl poklidný a měl několik mezníků, k nimž patřilo založení Maďarského demokratického fóra v roce 1987, postupné odvolávání Jánose Kádára z funkcí v letech 1988–1989 a posilování pozic reformistů typu Miklóse Németha či Imre Pozsgaye, prohlášení ústředního výboru komunistické strany z ledna 1989, které říkalo, že maďarská revoluce z roku 1956 nebyla kontrarevolucí, rehabilitace Imre Nagye Nejvyšším soudem v červnu 1989 a jeho následný pohřeb, jehož se zúčastnilo 300 000 lidí a Viktor Orbán na něm vyzval k odchodu sovětských vojsk, symbolické přestřižení drátů na hranicích s Rakouskem na konci června[32], dohoda komunistů s opozicí z 18. září 1989 o přechodu k systému více stran, seberozpuštění komunistické strany 7. října (a její transformace v sociální demokracii) či 23. říjen 1989, kdy vešla v platnost nová ústava a byl zvolen nový prezident Mátyás Szűrö, který z balkónu Országházu slavnostně vyhlásil Třetí Maďarskou republiku. 25. března 1990 se pak konaly první svobodné volby a v Maďarsku tak bylo, v zásadě poprvé v jeho dějinách, ustaveno demokratické státní zřízení. Maďaři se pak rychle zapojili do západních struktur, v roce 1999 se Maďarsko stalo členem NATO,[33] v roce 2004 členem EU.

     Premiér Maďarska v letech 2004–2009 Ferenc Gyurcsány

    Na podzim 2006 proběhlo po celém Maďarsku několik protivládních demonstrací za odstoupení premiéra Ference Gyurcsánye z MSZP, který veřejnosti přiznal, že v zájmu vítězství své strany lhal před volbami o státním rozpočtu a skutečném stavu maďarské ekonomiky.[34] V rámci reforem zavedl Gyurcsány poplatky za školství a zdravotnictví, které však byly později v referendu odmítnuty.[35] Demonstrací se vedle opoziční strany Fidesz a demonstrujících Maďarů zúčastnili i maďarští nacionalisté. V ulicích visely staré maďarské (Arpádské) červeno-bílé vlajky.[36]

    Nespokojenost s levicovou vládou nepřímo přidávala na popularitě nacionalistické skupině tzv. „Maďarské gardě“. Její členové volají po znovunabytí území, která před Trianonskou smlouvou patřila k Maďarsku (Uhersku) a byla tehdy získána okolními státy. Kromě demonstrací proběhlo v letech 2006 až 2008 také několik stávek požadujících většinou vyšší platy (např. třídenní stávka železničářů společnosti MÁV).[37][38] Těmto potížím přidala na síle také finanční krize, která na podzim roku 2008 silně zasáhla maďarskou ekonomiku.[39]

    V parlamentních volbách 2010, které proběhly ve dvou kolech 11. dubna a 25. dubna 2010, získaly politické strany následující mandáty: Fidesz-KDNP 263 mandátů, MSZP 59 mandátů, nacionalistická strana Jobbik 47 mandátů a LMP 16 mandátů. Dále byl zvolen poslancem nezávislý kandidát Oszkár Molnár.

     Viktor Orbán a další představitelé zemí Visegrádské skupiny v roce 2020

    Po volbách 2010 vznikla v Maďarsku pravicově zaměřená nová vláda, někdy také nazývaná Vláda národní spolupráce, vedená Viktorem Orbánem. Je u moci od 29. května 2010 a tvoří ji zástupci vítězných stran Fidesz a KDNP, které pro tyto volby sestavily společnou kandidátku. Vláda se v parlamentu opírá o ústavní více než dvoutřetinovou většinu, což jí umožnilo dalekosáhlé změny ústavního a právního pořádku, které však postupně narážejí na odpor i ze strany EU.

    Jako jedno ze zásadních opatření schválilo Národní shromáždění dne 18. dubna 2011 novou ústavu nahrazující dotud platnou starou ústavu z roku 1949. Platnost nové ústavy započala 1. ledna 2012. Název státu se změnil z Maďarská republika (Magyar Köztársaság) na jednoslovné Maďarsko (Magyarország).[40]

    Orbán a jeho Fidesz drží moc doposavad. Vztahy s Ukrajinou jsou komplikovány postavením maďarské menšiny na Ukrajině[41] a přestože Maďarsko v roce 2022 odsoudilo ruskou invazi na Ukrajinu, hlasovalo pro evropské sankce proti Rusku[42] a bylo Ruskem zařazeno na seznam "nikoli přátelských zemí",[43] tak byl Orbán pro své kontroverzní výroky proti Ukrajině obviněn ze zastávání proruských postojů.[44][45][46][47] Významně tím mj. narušil spolupráci ve Visegrádské čtyřce.[48]

    KONTLER, László. Dějiny Maďarska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny s.r.o., 2001. Kapitola Před příchodem Maďarů: starověké kultury a nomádští nájezdníci, s. 18.  ↑ a b KONTLER, László. Dějiny Maďarska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny s.r.o., 2001. Kapitola Před příchodem Maďarů: starověké kultury a nomádští nájezdníci, s. 20 - 21.  KONTLER, László. Dějiny Maďarska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny s.r.o., 2001. Kapitola Před příchodem Maďarů: starověké kultury a nomádští nájezdníci, s. 22.  KONTLER, László. Dějiny Maďarska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny s.r.o., 2001. Kapitola Šípy a rádla Maďarů: zábor, nájezdy a usazení, s. 38.  Dózsa Rebellion | Hungarian history. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-05-08]. Dostupné online. (anglicky)  BENCZÉDI, LÁSZLÓ. Hungarian National Consciousness as Reflected in the Anti-Habsburg and Anti-Ottoman Struggles of the Late Seventeenth Century. Harvard Ukrainian Studies. 1986, roč. 10, čís. 3/4, s. 424–437. Dostupné online [cit. 2021-05-08]. ISSN 0363-5570.  KONTLER, László. Dějiny Maďarska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny s.r.o., 2001. Kapitola "Šťastné mírové časy" aneb přelud velikosti, s. 254.  ↑ a b c KONTLER, László. Dějiny Maďarska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny s.r.o., 2001. Kapitola Uhry za první světové války, s. 295–296.  Molnar, A Concise History of Hungary, p. 262 online Richard C. Frucht, Eastern Europe: An Introduction to the People, Lands, and Culture p. 359-360 online Před 100 lety byla v Maďarsku vyhlášena republika. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2018-11-16 [cit. 2021-05-08]. Dostupné online.  ŠAJTAR, Jaroslav. Maďarská republika rad 1919: Komunistická revoluce po vzoru Sovětského Ruska. Reflex.cz [online]. [cit. 2021-05-08]. Dostupné online.  KLIMENT, Charles K. Maďarská armáda 1919-1945. Praha: Ares : Naše vojsko, 2007. ISBN 978-80-86158-50-1. S. 5–9.  HADRAVOVÁ, Lenka. Trianonská smlouva zůstává pro Maďary traumatem i po 90 letech. ČT24 [online]. Česká televize, 4. 6. 2010 [cit. 2021-05-08]. Dostupné online.  IRMANOVÁ, Eva. Trauma Trianonu spočívá ve vytržení třetiny Maďarů z centrálního bloku národa. ČT24 [online]. Česká televize, 3. 6. 2020 [cit. 2021-05-08]. Dostupné online.  KÓNYA, S. To the Attempt to Establish Totalitarian Fascism in Hungary 1934—35: Gömbös Manœuvering against the Opposition within the Government Party. The Victory of Gömbös. Acta Historica Academiae Scientiarum Hungaricae. 1969, roč. 15, čís. 3/4, s. 299–334. Dostupné online [cit. 2021-05-08]. ISSN 0001-5849.  COHEN, Asher. Continuity in the Change: Hungary, 19 March 1944. Jewish Social Studies. 1984, roč. 46, čís. 2, s. 131–144. Dostupné online [cit. 2021-05-10]. ISSN 0021-6704.  Orbán se omluvil za maďarské deportace Židů. Česká televize [online]. 26. ledna 2015. Dostupné online.  Slovenský Mníchov: Po verdikte veľmocí sa Košice, Nové Zámky či Levice ocitli v Maďarsku. history.hnonline.sk [online]. [cit. 2021-05-10]. Dostupné online. (slovensky)  HERTL, David. Maďarský nacistický diktátor Szálasi skončil po válce na oprátce. Plus [online]. Český rozhlas, 2021-03-11 [cit. 2021-05-10]. Dostupné online.  ŠAJTAR, Jaroslav. Před 75 lety Rudá armáda dobyla „Festung Budapešť“, víc než polovina obránců padla nebo utrpěla zranění. Reflex.cz [online]. [cit. 2021-05-08]. Dostupné online.  László Rajk - maďarský Slánský. ČT24 [online]. Česká televize, 16. 9. 2009 [cit. 2021-05-11]. Dostupné online.  ADAMEC, Jan. Rákosi versus Nagy. Maďarská destalinizační předehra 1953–1955. Paměť a dějiny 2016/01 [online]. ÚSTR [cit. 2021-05-10]. Dostupné online.  Man of the Year, The Land and the People. Time. 7 January 1957. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-29. (anglicky)  ŠAJTAR, Jaroslav. Před 60 lety vypuklo v Maďarsku protikomunistické povstání. Vyznačovalo se neuvěřitelnou brutalitou. Reflex.cz [online]. [cit. 2021-05-08]. Dostupné online.  KONTLER, László. Dějiny Maďarska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny s.r.o., 2001. Kapitola Padesátá léta: stalinismus, "nový kurz" a revoluce v roce 1956, s. 391.  KONTLER, László. Dějiny Maďarska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny s.r.o., 2001. Kapitola Padesátá léta: stalinismus, "nový kurz" a revoluce v roce 1956, s. 292.  KONTLER, László. Dějiny Maďarska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny s.r.o., 2001. Kapitola Padesátá léta: stalinismus, "nový kurz" a revoluce v roce 1956, s. 293.  Postavil se Sovětům, skončil na popravišti. Orbánova propaganda povstání velebí, Nagyem však pohrdá. ČT24 [online]. Česká televize, 16. 6. 2018 [cit. 2021-05-08]. Dostupné online.  KONTLER, László. Dějiny Maďarska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008 (2. vydání). ISBN 978-80-7106-616-3. Kapitola 8. Utopie a jejich fiaska (1945-1989), s. 390–398.  Jak žili Maďaři před rokem 1989? Díky gulášovému socialismu mohli podnikat i cestovat. Radiožurnál [online]. Český rozhlas, 10. květen 2014 [cit. 2021-05-08]. Dostupné online.  HOSENSEIDLOVÁ, Petra. Cesta k sametové revoluci vedla přes polské kulaté stoly, stříhání maďarských drátů i pád zdi. ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2021-05-09]. Dostupné online.  Základní informace o Alianci [online]. Informační centrum o NATO [cit. 2008-12-21]. Dostupné online.  Gyurcsány: poslední dva roky jsme lhali. Novinky.cz [online]. Borgis, 18. 9. 2006. Dostupné online.  Maďaři si v referendu vymohli zrušení poplatků u lékaře. Aktuálně.cz [online]. Economia, 10. 3. 2008. Dostupné online.  Násilnosti v Budapešti pokračovaly dlouho do noci. Novinky.cz [online]. Borgis, 16. 3. 2007. Dostupné online.  Maďarsko stále ochromují stávky železničářů a letištního personálu. ČT24 [online]. 16. 12. 2008. Dostupné online.  Tisíce Maďarů demonstrovaly proti úsporným opatřením vlády. iDNES.cz [online]. MAFRA, 29. 11. 2008. Dostupné online.  Maďarsko zažehnalo dnešní stávku, odborářské moře je ale pořád rozbouřené. ČT24 [online]. 9. 12. 2008. Dostupné online.  Maďarský parlament schválil novou konzervativní ústavu, České noviny, 18.4.2011 Budapešť nesvolí ke vstupu Ukrajiny do EU a NATO, dokud budou ohroženy maďarské školy. Echo 24 [online]. 25. března 2023. Dostupné online.  Orbán překvapil protiruským projevem. Seznam Zprávy [online]. 27. listopadu 2022. Dostupné online.  Vítejte v klubu, přátelé, vzkázalo Česko Maďarům po jejich zařazení mezi země nepřátelské Rusku. Novinky.cz [online]. Borgis, 30. března 2023. Dostupné online.  Ukrajina je finančně neexistující stát. Utlačuje Maďary, prohlásil Orbán. iDNES.cz [online]. 2023-04-14 [cit. 2023-04-28]. Dostupné online.  Ukrajina si předvolá maďarského velvyslance kvůli výrokům Orbána o ‚zemi nikoho‘. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2023-01-27 [cit. 2023-04-28]. Dostupné online.  NOVÁK, Martin. Tohle není naše válka, hřímá Orbán. Maďarsko je netečné a chladné vůči Ukrajině. Aktuálně.cz [online]. 2023-01-10 [cit. 2023-04-28]. Dostupné online.  ONDERČANIN, Lukáš. Nepriateľ je Brusel a Zelenskyj. Ako sa Orbán prikláňa späť k Rusku. Sme.sk [online]. 2022-10-28 [cit. 2023-04-28]. Dostupné online. (slovensky)  MLEJNEK, Josef. Klinická smrt Visegrádu. Chování Maďarska v ukrajinské krizi spustilo skoro studenou válku | Názory. Lidovky.cz [online]. 2022-04-01 [cit. 2023-04-28]. Dostupné online. 
    Read less

Phrasebook

Ahoj
Szia
Svět
Világ
Ahoj světe
Helló Világ
Děkuji
Köszönöm
Ahoj
Viszontlátásra
Ano
Igen
Ne
Nem
Jak se máte?
Hogy vagy?
Dobře, děkuji
Köszönöm, jól
Co to stojí?
Mennyibe kerül?
Nula
Nulla
Jeden
Egy

Where can you sleep near Maďarsko ?

Booking.com
487.352 visits in total, 9.186 Points of interest, 404 Destinations, 37 visits today.