Context of Etiopie

Etiopie (amharsky ኢትዮጵያ, Itjopja), plným názvem Etiopská federativní demokratická republika (amharsky የኢትዮጵያ ፌዴራላዊ ዲሞክራሲያዊ ሪፐብሊክ, Je’Itjop’ja federalawi dimokrasijawi ripeblik), též Habeš, je vnitrozemský stát v Africkém rohu ve východní Africe. Sousedí na severu s Eritrejí, na východě s Džibutskem a Somálskem, na jihu s Keňou a na západě se Súdánem a Jižním Súdánem. Podle odhadů z roku 2010 žilo v Etiopii 82 101 998 a v r. 2017 už 105 350 020 obyvatel. Hlavním městem je Addis Abeba, úředním jazykem federace je amharština.

Na etiopském území se dochovaly pozůstatky jednoho z nejstarších předků člověka z rodu Australopithecus. První lépe zdokumentovaný historický státní útvar na etiopském území představuje zhruba od 3. století př. n. l. aksumská říše, v níž vládla šalomounská dynastie založená podle legend potomkem krále Šalomouna a královny ze Sáby. Ak...Číst dál

Etiopie (amharsky ኢትዮጵያ, Itjopja), plným názvem Etiopská federativní demokratická republika (amharsky የኢትዮጵያ ፌዴራላዊ ዲሞክራሲያዊ ሪፐብሊክ, Je’Itjop’ja federalawi dimokrasijawi ripeblik), též Habeš, je vnitrozemský stát v Africkém rohu ve východní Africe. Sousedí na severu s Eritrejí, na východě s Džibutskem a Somálskem, na jihu s Keňou a na západě se Súdánem a Jižním Súdánem. Podle odhadů z roku 2010 žilo v Etiopii 82 101 998 a v r. 2017 už 105 350 020 obyvatel. Hlavním městem je Addis Abeba, úředním jazykem federace je amharština.

Na etiopském území se dochovaly pozůstatky jednoho z nejstarších předků člověka z rodu Australopithecus. První lépe zdokumentovaný historický státní útvar na etiopském území představuje zhruba od 3. století př. n. l. aksumská říše, v níž vládla šalomounská dynastie založená podle legend potomkem krále Šalomouna a královny ze Sáby. Aksumští vládci přijali ve 4. století křesťanství. Následující staletí – především v důsledku ztráty obchodních kontaktů a islámské expanze – znamenala úpadek a do značné míry i izolaci. V polovině 19. století započala postupná modernizace a soupeření s evropským kolonialismem. Od první světové války byl až do roku 1974, s pětiletou přestávkou v době italské okupace, etiopským císařem Haile Selassie I. Ten byl poté svržen Mengistu Haile Mariamem, který v zemi nastolil komunistický režim. Konec tohoto režimu přišel spolu se zhroucením sovětského bloku a Mengistu musel v roce 1991 uprchnout ze země. Etiopie se federalizovala a v čele nové vlády pod vedením Etiopské lidové revoluční demokratické fronty stanul Meles Zenawi. Ten v zemi postupem času zavedl autoritářský režim, který je u moci dodnes.

Etiopský stát patří mezi nejchudší země světa. Zemědělství je silně závislé na podnebí a v poměru k rozvinutým státům málo modernizované. Průmysl je nevyvinutý a služby nepříliš kvalitní. Dosud špatný stav infrastruktury se díky vládním investicím postupně zlepšuje. Výjimku v jinak špatné etiopské dopravě tvoří Ethiopian Airlines, které se řadí mezi tři nejdůležitější letecké společnosti v Africe. Navzdory značné korupci a nedostatečným službám se ekonomika Etiopie rychle rozvíjí; země je však přesto závislá na zahraniční pomoci. Etiopská armáda představuje jednu z nejsilnějších ozbrojených sil v Africe a úzce vojensky spolupracuje se Spojenými státy. V oblasti zahraničních vztahů udržuje Etiopie dobré vztahy zvláště s okolními státy s výjimkou Eritreje a Somálska. Ze zahraničních investorů se zde v poslední době nejvíce prosazuje Indie a Čína. Etiopie má rovněž bohatou kulturu založenou na dlouhé historické tradici i kontaktech s okolním světem a v zemi je množství kulturních i přírodních památek.

More about Etiopie

Basic information
  • Currency Etiopský birr
  • Calling code +251
  • Internet domain .et
  • Mains voltage 220V/50Hz
  • Democracy index 3.38
Population, Area & Driving side
  • Population 120283026
  • Oblast 1104300
  • Driving side right
Historie
  • Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Etiopie.
    Pravěk a starověk  Aksumský obelisk

    Na etiopském území žijí lidé již po dobu několika milionů let. Právě zde byly také nalezeny početné kosterní pozůstatky lidských předků rodu Ardipithecus a Australopithecus.[1] Nepřetržitá přítomnost člověka je zde prokázána zhruba od roku 1 000 000 př. n. l. do období kolem roku 4000 př. n. l.[2] Ze starších etiopských legend je nejvýznamnější pověst o královně ze Sáby a králi Šalomounovi, jejichž syn Menelik I. měl nastoupit na trůn roku 982 př. n. l a být zakladatelem šalomounovské dynastie. Tato dynastie pak v Etiopii s přestávkami vládla téměř dvě tisíciletí až do roku 1974, kdy byla monarchie svržena komunistickým převratem.[3]

    Prvním lépe zdokumentovaným historickým státním útvarem zde byla aksumská říše, rozkládající se vedle etiopského území také v jihozápadní Arábii.[4]

    ...Číst dál
    Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Etiopie.
    Pravěk a starověk  Aksumský obelisk

    Na etiopském území žijí lidé již po dobu několika milionů let. Právě zde byly také nalezeny početné kosterní pozůstatky lidských předků rodu Ardipithecus a Australopithecus.[1] Nepřetržitá přítomnost člověka je zde prokázána zhruba od roku 1 000 000 př. n. l. do období kolem roku 4000 př. n. l.[2] Ze starších etiopských legend je nejvýznamnější pověst o královně ze Sáby a králi Šalomounovi, jejichž syn Menelik I. měl nastoupit na trůn roku 982 př. n. l a být zakladatelem šalomounovské dynastie. Tato dynastie pak v Etiopii s přestávkami vládla téměř dvě tisíciletí až do roku 1974, kdy byla monarchie svržena komunistickým převratem.[3]

    Prvním lépe zdokumentovaným historickým státním útvarem zde byla aksumská říše, rozkládající se vedle etiopského území také v jihozápadní Arábii.[4]

    Zhruba někdy po roce 325 přijal aksumský vládce Enzana zásluhou svatého Frumentia křesťanství.[pozn. 1] Země udržovala kontakty s antickým světem, rozvíjela se architektura, umění i řemeslná výroba, razily se také mince. Vrcholu svého vývoje se říše dočkala v první polovině 6. století za vlády císaře Kaleba, který velkou část svého života strávil boji s židovskými povstalci v arabské části říše. Po jeho smrti nastal úpadek, neboť říše o arabská území přišla a oblast v druhé polovině 6. století ovládla sásánovská Persie.[5] V aksumské říši se používal zejména jazyk ge'ez a v obchodních stycích se zahraničím se používala i řečtina.[6]

    Období izolace a bojů s muslimy

    Kvůli územním ztrátám a později také expanzi muslimů se aksumská říše dostala do izolace. Upadl obchod a řemesla a namísto peněz se začal znovu používat směnný systém. Někdy v 8. až 9. století rozsáhlý úpadek vyústil v povstání židovského kmene Falašů vedeného královnou Yodit. Po jeho potlačení se k moci v regionu dostala v polovině 12. století dynastie Zagwe, za níž dosáhla vrcholu klášterní architektura.[7][pozn. 2][8]

    Po zaniklé aksumské říši převzali tito noví vládci křesťanství, jazyk ge'ez a státotvornou tradici.[6] Po roce 1270 se zagewská dynastie dobrovolně vzdala moci ve prospěch původní dynastie Šalomounů, která přijala titul císařů. V zemi trval rozkvět a upevnilo se i feudální zřízení. V následujících staletích se množily ozbrojené střety zejména s muslimy na východě Afrického rohu, předně s Adalským sultanátem. Přes dílčí etiopské úspěchy moc muslimů v regionu nadále sílila. Kritická situace nastala roku 1529, kdy muslimský vládce Amhad Graňň zaútočil na etiopské území a téměř se mu podařilo etiopský stát vyvrátit.[9] V roce 1541 však připluli Etiopanům na pomoc Portugalci, s jejichž pomocí se podařilo muslimy v bitvě u jezera Tana porazit. Zhruba ve stejné době začali z jihu pronikat do Etiopie Oromové, kteří se v zemi poničené válkou usazovali, přejímali zdejší způsob života a náboženství a navždy tak změnili etnické složení obyvatelstva. Mnoho Oromů poté zastávalo významné pozice ve státní správě.[10]

    Nové kontakty se zahraničím a boj s kolonialismem  Rozsah Menelikových výbojů.
         Etiopské císařství před započetím výbojů
         Etiopské císařství ke konci Menelikovy vlády
     Etiopský císař Menelik II.

    Nový problém představovali Portugalci a zejména jezuitští misionáři, kteří sem s nimi přišli. Etiopští císaři se ocitli pod silným tlakem, aby přestoupili na katolickou víru, a přestože se o to někteří z nich pokusili, například Ze Dingil či Susneos,[pozn. 3] lidový odpor byl tak silný, že oba později přišli o vládu. Susneův syn Fasiladas posléze misionáře ve 30. letech 17. století ze země vyhnal.[11][12] Za Fasilova nástupce Ijasua I. došlo k obnovení silného postavení Etiopie, roku 1636 bylo také založeno nové hlavní město jménem Gondar. Po smrti tohoto císaře ale nastal značný úpadek císařské moci a na dění ve státě měli stále větší vliv feudální šlechtici.[9] Toto období vyvrcholilo v letech 1784 až 1855, kdy etiopští vládci panovali pouze nominálně a namísto nich rozhodovali aristokraté. Do historie se zapsalo jako Zemene Mes'afint, doba princů.[13]

    Úpadek panovnické moci se snažil zastavit císař Tewedros II., panující od roku 1855.[9] Tento krutý a úspěšný panovník byl talentovaný vojevůdce. Přestože dospěl k mnoha vojenským úspěchům a pokoušel se o modernizaci země, nepodařilo se mu získat nutnou podporu zahraničních mocností. Kvůli konfliktu s britským konzulem Cameronem, jehož nechal paranoidní Tewedros uvěznit, si znepřátelil Velkou Británii. To vedlo nakonec k intervenci britských vojsk, která způsobila císařovo sesazení, po němž spáchal sebevraždu.[14] O nový pokus o centralizaci moci se pokusil Johannes IV., který nastoupil na trůn roku 1871. Úspěšně se ubránil proti egyptskému vpádu a bojoval na popud Velké Británie také se súdánskými mahdisty, jimiž však byl poražen. Dostal se též do konfliktu s Itálií, která si v oblasti dnešní Eritreje vytvářela zázemí pro další postup v regionu.[15] Italy se podařilo zastavit až za vlády dalšího císaře, Menelika II., jenž rozdrtil italská vojska v bitvě u Adwy (Aduy) roku 1896.[9][16] Zároveň za jeho vlády proběhla radikální expanze na jih a jihovýchod, což vedlo k posílení státních financí a obranyschopnosti státu. Začala se stavět první železnice mezi Addis Abebou, novým hlavním městem, a tehdy francouzským Džíbútí, budovaly se též nové mosty a silnice. Menelik vládl až do roku 1913, po jeho smrti se dostal k moci Menelikův vnuk Ijasu, avšak během první světové války byl svržen a moci se chopil šlechtic, neboli ras, Tafari Makonen, nejdříve jako regent, později jako svrchovaný panovník Haile Selasie I.[17]

    Moderní dějiny  Poslední etiopský panovník Haile Selassie I. Monument oslavující výdobytky komunismu Meles Zenawi, který vládl v Etiopii od svržení komunistického režimu roku 1991 do své smrti v roce 2012

    Haile Selassie I. se pokoušel o soustředění moci ve svých rukou, aby dokázal provádět další reformy, jimž se mnohé složky společnosti, zejména šlechta a církev, urputně bránily.[18] Jeho snahu přerušila etiopsko-italská válka, v jejímž důsledku byl roku 1936 císař nucen odejít do exilu, zatímco Etiopii dobyla, někdy i za pomoci chemických zbraní,[19] a okupovala italská armáda.[20] Během druhé světové války se s pomocí Britů podařilo roku 1941 dobýt etiopské území nazpět. Následně se díky úspěšnému diplomatickému jednání zdařilo získat Haile Selassiemu pod svou kontrolu také původní italskou kolonii Eritreu.[21] Proti vládě císaře a pomalému tempu jeho reforem postupně rostl odpor, který vyvrcholil roku 1960 pokusem o puč.[9] Přestože byl pokus o převrat potlačen, v zemi nepřestávalo působit sociální pnutí. Císař si postupně znepřátelil reformám nakloněnou střední vrstvu, studentstvo i nižší armádní důstojníky. Právě tito příslušníci armády vinili císaře a přežívající feudální systém ze společenských problémů a ze své vlastní chudoby. Vláda Šalomounovců postupně ztratila důvěru obyvatelstva, což se projevilo roku 1974, kdy byl etiopský císař svržen a monarchie zrušena.[22]

    V následujících letech vládl v zemi takzvaný derg (rada), v jehož čele stanul armádní důstojník Mengistu Haile Mariam. Ten, inspirován několika konkurenčními marxistickými stranami, které vznikly ze studentských hnutí,[22] zavedl v Etiopii pozemkovou reformu, zestátnění podniků a násilný teror proti domnělým i skutečným opozičním silám, který vedl ke statisícům zavražděných či umučených lidí[23] a k nuceným přesunům obyvatelstva.[24] Následkem sucha v 80. letech se ekonomika státu prakticky zhroutila, což vyústilo v posílení opozičních sil, jež vedly proti vládě neustálý ozbrojený konflikt. K situaci v zemi nepřispěla ani etiopsko-somálská válka v letech 1977 až 1978, kterou se podařilo vyhrát díky podpoře Sovětského svazu.[24][25] Sovětské zájmy a podpora režimu v Etiopii byla součástí velmocenského zápasu studené války v zemích tzv. třetího světa.[26] Ačkoliv byl totiž původně Sovětský svaz spojencem Somálska, kde držela moc v rukou levicová vláda, pro sovětskou vládu bylo výhodnější podporovat dlouhodobě Etiopii, zejména kvůli jejímu většímu materiálnímu zajištění a ideologicky bližšímu režimu.[27] I podpora východního bloku ale koncem 80. let skončila vzhledem k jeho postupnému úpadku. Mengistova vláda ztratila domácí i zahraniční podporu, byla následně roku 1991 svržena a o dva roky později vyhlásila Eritrea, dosud pod etiopskou nadvládou, nezávislost. Na základě nové ústavy z roku 1994 se Etiopie stala federativní republikou rozdělenou na etnickém základě. Volby v zemi vyhrála o rok později Etiopská lidová revoluční demokratická fronta (EPRDF), která Etiopii vládne dodnes.[28] Této straně se během posledních dvaceti let podařilo v zemi vytvořit autoritářský systém, který udržuje s pomocí represí a nestandardního vedení voleb.[29] Premiérem a vůdcem EPRDF byl do své smrti v roce 2012 Meles Zenawi. Etiopie zůstává jednou z nejchudších zemí na světě,[30] pozitivnímu vývoji nepomohla také eritrejsko-etiopská válka v letech 1998 až 2001,[31] která vedla ke 100 000 mrtvých. Válka ekonomicky vysílila obě země,[32] většina rozvojových projektů byla přerušena a jejich vývoj vržen o několik let nazpátek.[33] V roce 2018 v zemi vypuklo kmenové násilí, které ze svých domovů vyhnalo téměř milion lidí.[34] V roce 2020 vypukla válka v Tigraji mezi povstalci z Tigrajského státu, který je jedním ze svazových států Etiopie, a etiopskou vládou.[35] Masakry civilního obyvatelstva si vyžádaly stovky obětí.[36] Do války se zapojila i sousední Eritrea.[37] Do roku 2022 si válka a s ní související hladomor vyžádaly životy až 500 000 lidí.[38][39]

    ROBERTSOVÁ, A. Evoluce: Příběh člověka. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2012. 256 s.  Mojdl, s. 11 Mojdl, s. 17–18 Viz též BUTZER, Karl W. Rise and Fall of Axum, Ethiopia: A Geo-Archaeological Interpretation. American Antiquity. Society for American Archaeology, July 1981, roč. 46, čís. 3, s. 471–495. Dostupné online.  Mojdl, s. 24–25 ↑ a b Library of Congress. Country Profile: Ethiopia [online]. 2005-04-20 [cit. 2011-07-16]. S. 2. Dále jen [Library of Congress]. Dostupné online. (anglicky)  Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené moj30 není určen žádný text Viz též Taddesse Tamrat. Process of Ethnic Interaction and Integration in Ethiopian History: The Case of the Agaw. The Journal of African History. 1988, roč. 29, čís. 1, s. 5–18. Dostupné online.  ↑ a b c d e Library of Congress, s. 3 Mojdl, s. 35 ↑ a b Mojdl, s. 36 Bureau of African Affairs. Background Note: Ethiopia [online]. U.S. Department of State, 2011-03-23 [cit. 2010-07-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-07-06. (anglicky)  Mojdl, s. 37 Mojdl, s. 39–41 Mojdl, s. 41–44 Mojdl, s. 47 Mojdl, s. 53 Mojdl, s. 54 Mojdl, s. 59 Viz též ZÁHOŘÍK, Jan. Etiopie v letech 1923-1935 : cesta k italské invazi. Praha: Karolinum, 2009. ISBN 978-80-246-1690-2. ; LAURENS, Franklin D. France and the Italo-Ethiopian crisis 1935-1936. The Hague: Mouton, 1967. 432 s. Dostupné online.  Mojdl, s. 85 ↑ a b Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené BritEth není určen žádný text Country of Origin Research and Information (CORI). CORI Country Report: Ethiopia [online]. 2010-01 [cit. 2011-07-16]. S. 5. Dále jen CORI Country Report: Ethiopia. Dostupné online. (anglicky)  ↑ a b Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené kong4 není určen žádný text Viz též TAREKE, Gebru. The Ethiopia-Somalia War of 1977 Revisited. The International Journal of African Historical Studies. 2000, roč. 33, čís. 3, s. 635–667. Dostupné online.  Viz též KORN, David A. Ethiopia, the United States and the Soviet Union. London: Croom Helm, 1986. S. 87-104. ; WESTAD, Odd Arnw. The Global Cold War. Third World Interventions and the Making of Our Times. Cambridge: Cambridge University Press, 2005. S. 250-287.  Mojdl, s. 75 Viz též LYONS, Terrence. Closing the Transition: The May 1995 Elections in Ethiopia. The Journal of Modern African Studies. March 1996, roč. 34, čís. 1, s. 121–142. Dostupné online.  Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Ethiopia Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-07-16]. S. 15. Dále jen BTI 2010 — Ethiopia Country Report. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-20. (anglicky)  Library of Congress, s. 9 KUMSA, Alemayehu. S. 10–12. http://www.dokumenty-iir.cz/MP/MPArchive/2001/MP082001.pdf [online]. 2001. S. 10–12. KUMSA, Alemayehu. S. 10–12. http://www.dokumenty-iir.cz/MP/MPArchive/2001/MP082001.pdf [online]. 2001. S. 10–12.  Mojdl, s. 82 BTI 2010 — Ethiopia Country Report s. 6 Milion lidí je na útěku. Etiopii hrozí humanitární katastrofa. Týden [online]. 3. srpna 2018. Dostupné online.  Na prahu občanské války. Etiopský nositel Nobelovy ceny míru vyrazil proti rebelům. Aktuálně.cz [online]. Economia, 12. listopadu 2020. Dostupné online.  Masakr v Etiopii si vyžádal až stovky obětí, informuje Amnesty International. Česká televize [online]. 13. listopadu 2020. Dostupné online.  Etiopští vzbouřenci ostřelovali sousední Eritreu, tisíce lidí prchají do Súdánu. Česká televize [online]. 15. listopadu 2020. Dostupné online.  Tigray war has seen up to half a million dead from violence and starvation, say researchers. The Globe and Mail. 15. března 2022. Dostupné online. (anglicky)  The World's Deadliest War Isn't in Ukraine, But in Ethiopia. The Washington Post. 23. března 2022. Dostupné online. (anglicky) 


    Chybná citace: Nalezena značka <ref> pro skupinu „pozn.“, ale neexistuje příslušná značka <references group="pozn."/>

    Read less

Where can you sleep near Etiopie ?

Booking.com
487.408 visits in total, 9.187 Points of interest, 404 Destinations, 34 visits today.