Etiopie
Context of Etiopie
Etiopie (amharsky ኢትዮጵያ, Itjopja), plným názvem Etiopská federativní demokratická republika (amharsky የኢትዮጵያ ፌዴራላዊ ዲሞክራሲያዊ ሪፐብሊክ, Je’Itjop’ja federalawi dimokrasijawi ripeblik), též Habeš, je vnitrozemský stát v Africkém rohu ve východní Africe. Sousedí na severu s Eritrejí, na východě s Džibutskem a Somálskem, na jihu s Keňou a na západě se Súdánem a Jižním Súdánem. Podle odhadů z roku 2010 žilo v Etiopii 82 101 998 a v r. 2017 už 105 350 020 obyvatel. Hlavním městem je Addis Abeba, úředním jazykem federace je amharština.
Na etiopském území se dochovaly pozůstatky jednoho z nejstarších předků člověka z rodu Australopithecus. První lépe zdokumentovaný historický státní útvar na etiopském území představuje zhruba od 3. století př. n. l. aksumská říše, v níž vládla šalomounská dynastie založená podle legend potomkem krále Šalomouna a královny ze Sáby. Ak...Číst dál
Etiopie (amharsky ኢትዮጵያ, Itjopja), plným názvem Etiopská federativní demokratická republika (amharsky የኢትዮጵያ ፌዴራላዊ ዲሞክራሲያዊ ሪፐብሊክ, Je’Itjop’ja federalawi dimokrasijawi ripeblik), též Habeš, je vnitrozemský stát v Africkém rohu ve východní Africe. Sousedí na severu s Eritrejí, na východě s Džibutskem a Somálskem, na jihu s Keňou a na západě se Súdánem a Jižním Súdánem. Podle odhadů z roku 2010 žilo v Etiopii 82 101 998 a v r. 2017 už 105 350 020 obyvatel. Hlavním městem je Addis Abeba, úředním jazykem federace je amharština.
Na etiopském území se dochovaly pozůstatky jednoho z nejstarších předků člověka z rodu Australopithecus. První lépe zdokumentovaný historický státní útvar na etiopském území představuje zhruba od 3. století př. n. l. aksumská říše, v níž vládla šalomounská dynastie založená podle legend potomkem krále Šalomouna a královny ze Sáby. Aksumští vládci přijali ve 4. století křesťanství. Následující staletí – především v důsledku ztráty obchodních kontaktů a islámské expanze – znamenala úpadek a do značné míry i izolaci. V polovině 19. století započala postupná modernizace a soupeření s evropským kolonialismem. Od první světové války byl až do roku 1974, s pětiletou přestávkou v době italské okupace, etiopským císařem Haile Selassie I. Ten byl poté svržen Mengistu Haile Mariamem, který v zemi nastolil komunistický režim. Konec tohoto režimu přišel spolu se zhroucením sovětského bloku a Mengistu musel v roce 1991 uprchnout ze země. Etiopie se federalizovala a v čele nové vlády pod vedením Etiopské lidové revoluční demokratické fronty stanul Meles Zenawi. Ten v zemi postupem času zavedl autoritářský režim, který je u moci dodnes.
Etiopský stát patří mezi nejchudší země světa. Zemědělství je silně závislé na podnebí a v poměru k rozvinutým státům málo modernizované. Průmysl je nevyvinutý a služby nepříliš kvalitní. Dosud špatný stav infrastruktury se díky vládním investicím postupně zlepšuje. Výjimku v jinak špatné etiopské dopravě tvoří Ethiopian Airlines, které se řadí mezi tři nejdůležitější letecké společnosti v Africe. Navzdory značné korupci a nedostatečným službám se ekonomika Etiopie rychle rozvíjí; země je však přesto závislá na zahraniční pomoci. Etiopská armáda představuje jednu z nejsilnějších ozbrojených sil v Africe a úzce vojensky spolupracuje se Spojenými státy. V oblasti zahraničních vztahů udržuje Etiopie dobré vztahy zvláště s okolními státy s výjimkou Eritreje a Somálska. Ze zahraničních investorů se zde v poslední době nejvíce prosazuje Indie a Čína. Etiopie má rovněž bohatou kulturu založenou na dlouhé historické tradici i kontaktech s okolním světem a v zemi je množství kulturních i přírodních památek.
More about Etiopie
- Currency Etiopský birr
- Calling code +251
- Internet domain .et
- Mains voltage 220V/50Hz
- Democracy index 3.38
- Population 120283026
- Oblast 1104300
- Driving side right
- Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Etiopie.Pravěk a starověk Aksumský obelisk
Na etiopském území žijí lidé již po dobu několika milionů let. Právě zde byly také nalezeny početné kosterní pozůstatky lidských předků rodu Ardipithecus a Australopithecus.[1] Nepřetržitá přítomnost člověka je zde prokázána zhruba od roku 1 000 000 př. n. l. do období kolem roku 4000 př. n. l.[2] Ze starších etiopských legend je nejvýznamnější pověst o královně ze Sáby a králi Šalomounovi, jejichž syn Menelik I. měl nastoupit na trůn roku 982 př. n. l a být zakladatelem šalomounovské dynastie. Tato dynastie pak v Etiopii s přestávkami vládla téměř dvě tisíciletí až do roku 1974, kdy byla monarchie svržena komunistickým převratem.[3]
Prvním lépe zdokumentovaným historickým státním útvarem zde byla aksumská říše, rozkládající se vedle etiopského území také v jihozápadní Arábii.[4]
...Číst dálRead lessPodrobnější informace naleznete v článku Dějiny Etiopie.Pravěk a starověk Aksumský obeliskNa etiopském území žijí lidé již po dobu několika milionů let. Právě zde byly také nalezeny početné kosterní pozůstatky lidských předků rodu Ardipithecus a Australopithecus.[1] Nepřetržitá přítomnost člověka je zde prokázána zhruba od roku 1 000 000 př. n. l. do období kolem roku 4000 př. n. l.[2] Ze starších etiopských legend je nejvýznamnější pověst o královně ze Sáby a králi Šalomounovi, jejichž syn Menelik I. měl nastoupit na trůn roku 982 př. n. l a být zakladatelem šalomounovské dynastie. Tato dynastie pak v Etiopii s přestávkami vládla téměř dvě tisíciletí až do roku 1974, kdy byla monarchie svržena komunistickým převratem.[3]
Prvním lépe zdokumentovaným historickým státním útvarem zde byla aksumská říše, rozkládající se vedle etiopského území také v jihozápadní Arábii.[4]
Zhruba někdy po roce 325 přijal aksumský vládce Enzana zásluhou svatého Frumentia křesťanství.[pozn. 1] Země udržovala kontakty s antickým světem, rozvíjela se architektura, umění i řemeslná výroba, razily se také mince. Vrcholu svého vývoje se říše dočkala v první polovině 6. století za vlády císaře Kaleba, který velkou část svého života strávil boji s židovskými povstalci v arabské části říše. Po jeho smrti nastal úpadek, neboť říše o arabská území přišla a oblast v druhé polovině 6. století ovládla sásánovská Persie.[5] V aksumské říši se používal zejména jazyk ge'ez a v obchodních stycích se zahraničím se používala i řečtina.[6]
Období izolace a bojů s muslimyKvůli územním ztrátám a později také expanzi muslimů se aksumská říše dostala do izolace. Upadl obchod a řemesla a namísto peněz se začal znovu používat směnný systém. Někdy v 8. až 9. století rozsáhlý úpadek vyústil v povstání židovského kmene Falašů vedeného královnou Yodit. Po jeho potlačení se k moci v regionu dostala v polovině 12. století dynastie Zagwe, za níž dosáhla vrcholu klášterní architektura.[7][pozn. 2][8]
Po zaniklé aksumské říši převzali tito noví vládci křesťanství, jazyk ge'ez a státotvornou tradici.[6] Po roce 1270 se zagewská dynastie dobrovolně vzdala moci ve prospěch původní dynastie Šalomounů, která přijala titul císařů. V zemi trval rozkvět a upevnilo se i feudální zřízení. V následujících staletích se množily ozbrojené střety zejména s muslimy na východě Afrického rohu, předně s Adalským sultanátem. Přes dílčí etiopské úspěchy moc muslimů v regionu nadále sílila. Kritická situace nastala roku 1529, kdy muslimský vládce Amhad Graňň zaútočil na etiopské území a téměř se mu podařilo etiopský stát vyvrátit.[9] V roce 1541 však připluli Etiopanům na pomoc Portugalci, s jejichž pomocí se podařilo muslimy v bitvě u jezera Tana porazit. Zhruba ve stejné době začali z jihu pronikat do Etiopie Oromové, kteří se v zemi poničené válkou usazovali, přejímali zdejší způsob života a náboženství a navždy tak změnili etnické složení obyvatelstva. Mnoho Oromů poté zastávalo významné pozice ve státní správě.[10]
Nové kontakty se zahraničím a boj s kolonialismem Rozsah Menelikových výbojů.Etiopské císařství před započetím výbojůEtiopské císařství ke konci Menelikovy vládyEtiopský císař Menelik II.Nový problém představovali Portugalci a zejména jezuitští misionáři, kteří sem s nimi přišli. Etiopští císaři se ocitli pod silným tlakem, aby přestoupili na katolickou víru, a přestože se o to někteří z nich pokusili, například Ze Dingil či Susneos,[pozn. 3] lidový odpor byl tak silný, že oba později přišli o vládu. Susneův syn Fasiladas posléze misionáře ve 30. letech 17. století ze země vyhnal.[11][12] Za Fasilova nástupce Ijasua I. došlo k obnovení silného postavení Etiopie, roku 1636 bylo také založeno nové hlavní město jménem Gondar. Po smrti tohoto císaře ale nastal značný úpadek císařské moci a na dění ve státě měli stále větší vliv feudální šlechtici.[9] Toto období vyvrcholilo v letech 1784 až 1855, kdy etiopští vládci panovali pouze nominálně a namísto nich rozhodovali aristokraté. Do historie se zapsalo jako Zemene Mes'afint, doba princů.[13]
Úpadek panovnické moci se snažil zastavit císař Tewedros II., panující od roku 1855.[9] Tento krutý a úspěšný panovník byl talentovaný vojevůdce. Přestože dospěl k mnoha vojenským úspěchům a pokoušel se o modernizaci země, nepodařilo se mu získat nutnou podporu zahraničních mocností. Kvůli konfliktu s britským konzulem Cameronem, jehož nechal paranoidní Tewedros uvěznit, si znepřátelil Velkou Británii. To vedlo nakonec k intervenci britských vojsk, která způsobila císařovo sesazení, po němž spáchal sebevraždu.[14] O nový pokus o centralizaci moci se pokusil Johannes IV., který nastoupil na trůn roku 1871. Úspěšně se ubránil proti egyptskému vpádu a bojoval na popud Velké Británie také se súdánskými mahdisty, jimiž však byl poražen. Dostal se též do konfliktu s Itálií, která si v oblasti dnešní Eritreje vytvářela zázemí pro další postup v regionu.[15] Italy se podařilo zastavit až za vlády dalšího císaře, Menelika II., jenž rozdrtil italská vojska v bitvě u Adwy (Aduy) roku 1896.[9][16] Zároveň za jeho vlády proběhla radikální expanze na jih a jihovýchod, což vedlo k posílení státních financí a obranyschopnosti státu. Začala se stavět první železnice mezi Addis Abebou, novým hlavním městem, a tehdy francouzským Džíbútí, budovaly se též nové mosty a silnice. Menelik vládl až do roku 1913, po jeho smrti se dostal k moci Menelikův vnuk Ijasu, avšak během první světové války byl svržen a moci se chopil šlechtic, neboli ras, Tafari Makonen, nejdříve jako regent, později jako svrchovaný panovník Haile Selasie I.[17]
Moderní dějiny Poslední etiopský panovník Haile Selassie I. Monument oslavující výdobytky komunismu Meles Zenawi, který vládl v Etiopii od svržení komunistického režimu roku 1991 do své smrti v roce 2012Haile Selassie I. se pokoušel o soustředění moci ve svých rukou, aby dokázal provádět další reformy, jimž se mnohé složky společnosti, zejména šlechta a církev, urputně bránily.[18] Jeho snahu přerušila etiopsko-italská válka, v jejímž důsledku byl roku 1936 císař nucen odejít do exilu, zatímco Etiopii dobyla, někdy i za pomoci chemických zbraní,[19] a okupovala italská armáda.[20] Během druhé světové války se s pomocí Britů podařilo roku 1941 dobýt etiopské území nazpět. Následně se díky úspěšnému diplomatickému jednání zdařilo získat Haile Selassiemu pod svou kontrolu také původní italskou kolonii Eritreu.[21] Proti vládě císaře a pomalému tempu jeho reforem postupně rostl odpor, který vyvrcholil roku 1960 pokusem o puč.[9] Přestože byl pokus o převrat potlačen, v zemi nepřestávalo působit sociální pnutí. Císař si postupně znepřátelil reformám nakloněnou střední vrstvu, studentstvo i nižší armádní důstojníky. Právě tito příslušníci armády vinili císaře a přežívající feudální systém ze společenských problémů a ze své vlastní chudoby. Vláda Šalomounovců postupně ztratila důvěru obyvatelstva, což se projevilo roku 1974, kdy byl etiopský císař svržen a monarchie zrušena.[22]
V následujících letech vládl v zemi takzvaný derg (rada), v jehož čele stanul armádní důstojník Mengistu Haile Mariam. Ten, inspirován několika konkurenčními marxistickými stranami, které vznikly ze studentských hnutí,[22] zavedl v Etiopii pozemkovou reformu, zestátnění podniků a násilný teror proti domnělým i skutečným opozičním silám, který vedl ke statisícům zavražděných či umučených lidí[23] a k nuceným přesunům obyvatelstva.[24] Následkem sucha v 80. letech se ekonomika státu prakticky zhroutila, což vyústilo v posílení opozičních sil, jež vedly proti vládě neustálý ozbrojený konflikt. K situaci v zemi nepřispěla ani etiopsko-somálská válka v letech 1977 až 1978, kterou se podařilo vyhrát díky podpoře Sovětského svazu.[24][25] Sovětské zájmy a podpora režimu v Etiopii byla součástí velmocenského zápasu studené války v zemích tzv. třetího světa.[26] Ačkoliv byl totiž původně Sovětský svaz spojencem Somálska, kde držela moc v rukou levicová vláda, pro sovětskou vládu bylo výhodnější podporovat dlouhodobě Etiopii, zejména kvůli jejímu většímu materiálnímu zajištění a ideologicky bližšímu režimu.[27] I podpora východního bloku ale koncem 80. let skončila vzhledem k jeho postupnému úpadku. Mengistova vláda ztratila domácí i zahraniční podporu, byla následně roku 1991 svržena a o dva roky později vyhlásila Eritrea, dosud pod etiopskou nadvládou, nezávislost. Na základě nové ústavy z roku 1994 se Etiopie stala federativní republikou rozdělenou na etnickém základě. Volby v zemi vyhrála o rok později Etiopská lidová revoluční demokratická fronta (EPRDF), která Etiopii vládne dodnes.[28] Této straně se během posledních dvaceti let podařilo v zemi vytvořit autoritářský systém, který udržuje s pomocí represí a nestandardního vedení voleb.[29] Premiérem a vůdcem EPRDF byl do své smrti v roce 2012 Meles Zenawi. Etiopie zůstává jednou z nejchudších zemí na světě,[30] pozitivnímu vývoji nepomohla také eritrejsko-etiopská válka v letech 1998 až 2001,[31] která vedla ke 100 000 mrtvých. Válka ekonomicky vysílila obě země,[32] většina rozvojových projektů byla přerušena a jejich vývoj vržen o několik let nazpátek.[33] V roce 2018 v zemi vypuklo kmenové násilí, které ze svých domovů vyhnalo téměř milion lidí.[34] V roce 2020 vypukla válka v Tigraji mezi povstalci z Tigrajského státu, který je jedním ze svazových států Etiopie, a etiopskou vládou.[35] Masakry civilního obyvatelstva si vyžádaly stovky obětí.[36] Do války se zapojila i sousední Eritrea.[37] Do roku 2022 si válka a s ní související hladomor vyžádaly životy až 500 000 lidí.[38][39]
↑ ROBERTSOVÁ, A. Evoluce: Příběh člověka. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2012. 256 s. ↑ Mojdl, s. 11 ↑ Mojdl, s. 17–18 ↑ Viz též BUTZER, Karl W. Rise and Fall of Axum, Ethiopia: A Geo-Archaeological Interpretation. American Antiquity. Society for American Archaeology, July 1981, roč. 46, čís. 3, s. 471–495. Dostupné online. ↑ Mojdl, s. 24–25 ↑ a b Library of Congress. Country Profile: Ethiopia [online]. 2005-04-20 [cit. 2011-07-16]. S. 2. Dále jen [Library of Congress]. Dostupné online. (anglicky) ↑ Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené moj30 není určen žádný text ↑ Viz též Taddesse Tamrat. Process of Ethnic Interaction and Integration in Ethiopian History: The Case of the Agaw. The Journal of African History. 1988, roč. 29, čís. 1, s. 5–18. Dostupné online. ↑ a b c d e Library of Congress, s. 3 ↑ Mojdl, s. 35 ↑ a b Mojdl, s. 36 ↑ Bureau of African Affairs. Background Note: Ethiopia [online]. U.S. Department of State, 2011-03-23 [cit. 2010-07-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-07-06. (anglicky) ↑ Mojdl, s. 37 ↑ Mojdl, s. 39–41 ↑ Mojdl, s. 41–44 ↑ Mojdl, s. 47 ↑ Mojdl, s. 53 ↑ Mojdl, s. 54 ↑ Mojdl, s. 59 ↑ Viz též ZÁHOŘÍK, Jan. Etiopie v letech 1923-1935 : cesta k italské invazi. Praha: Karolinum, 2009. ISBN 978-80-246-1690-2.; LAURENS, Franklin D. France and the Italo-Ethiopian crisis 1935-1936. The Hague: Mouton, 1967. 432 s. Dostupné online. ↑ Mojdl, s. 85 ↑ a b Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené BritEth není určen žádný text ↑ Country of Origin Research and Information (CORI). CORI Country Report: Ethiopia [online]. 2010-01 [cit. 2011-07-16]. S. 5. Dále jen CORI Country Report: Ethiopia. Dostupné online. (anglicky) ↑ a b Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené kong4 není určen žádný text ↑ Viz též TAREKE, Gebru. The Ethiopia-Somalia War of 1977 Revisited. The International Journal of African Historical Studies. 2000, roč. 33, čís. 3, s. 635–667. Dostupné online. ↑ Viz též KORN, David A. Ethiopia, the United States and the Soviet Union. London: Croom Helm, 1986. S. 87-104.; WESTAD, Odd Arnw. The Global Cold War. Third World Interventions and the Making of Our Times. Cambridge: Cambridge University Press, 2005. S. 250-287. ↑ Mojdl, s. 75 ↑ Viz též LYONS, Terrence. Closing the Transition: The May 1995 Elections in Ethiopia. The Journal of Modern African Studies. March 1996, roč. 34, čís. 1, s. 121–142. Dostupné online. ↑ Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Ethiopia Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-07-16]. S. 15. Dále jen BTI 2010 — Ethiopia Country Report. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-20. (anglicky) ↑ Library of Congress, s. 9 ↑ KUMSA, Alemayehu. S. 10–12. http://www.dokumenty-iir.cz/MP/MPArchive/2001/MP082001.pdf [online]. 2001. S. 10–12.KUMSA, Alemayehu. S. 10–12. http://www.dokumenty-iir.cz/MP/MPArchive/2001/MP082001.pdf [online]. 2001. S. 10–12. ↑ Mojdl, s. 82 ↑ BTI 2010 — Ethiopia Country Report s. 6 ↑ Milion lidí je na útěku. Etiopii hrozí humanitární katastrofa. Týden [online]. 3. srpna 2018. Dostupné online. ↑ Na prahu občanské války. Etiopský nositel Nobelovy ceny míru vyrazil proti rebelům. Aktuálně.cz [online]. Economia, 12. listopadu 2020. Dostupné online. ↑ Masakr v Etiopii si vyžádal až stovky obětí, informuje Amnesty International. Česká televize [online]. 13. listopadu 2020. Dostupné online. ↑ Etiopští vzbouřenci ostřelovali sousední Eritreu, tisíce lidí prchají do Súdánu. Česká televize [online]. 15. listopadu 2020. Dostupné online. ↑ Tigray war has seen up to half a million dead from violence and starvation, say researchers. The Globe and Mail. 15. března 2022. Dostupné online. (anglicky) ↑ The World's Deadliest War Isn't in Ukraine, But in Ethiopia. The Washington Post. 23. března 2022. Dostupné online. (anglicky)
Chybná citace: Nalezena značka <ref> pro skupinu „pozn.“, ale neexistuje příslušná značka <references group="pozn."/>