Australia

Austrálie
Bidgee - CC BY 3.0 Bob Tarr - CC BY-SA 4.0 Nachoman-au - CC BY-SA 3.0 W. Bulach - CC BY-SA 4.0 Nachoman-au - CC BY-SA 3.0 Graeme Bartlett - CC BY-SA 3.0 Nachoman-au - CC BY-SA 3.0 Robyn Bradbrook - CC BY-SA 4.0 Nachoman-au - CC BY-SA 3.0 Andy McLemore from ...in a little town where everybody wishes they were somewhere else, United State - CC BY-SA 2.0 Twistie.man - CC BY-SA 3.0 Graeme Bartlett - CC BY-SA 3.0 Nachoman-au - CC BY-SA 3.0 EmpireFootage - CC BY-SA 4.0 Ian Cochrane from Melbourne, Australia - CC BY 2.0 Kaliumfredrik at English Wikipedia - CC BY-SA 3.0 Nachoman-au - CC BY-SA 3.0 Nigel Malone - CC BY-SA 1.0 Paul Holloway from Birmingham, United Kingdom - CC BY-SA 2.0 Nachoman-au - CC BY-SA 3.0 Calistemon (talk) - CC BY-SA 3.0 W. Bulach - CC BY-SA 4.0 Nigel Malone - CC BY-SA 1.0 Mark - GFDL Peter James McNally - CC BY-SA 4.0 Nachoman-au - CC BY-SA 3.0 jeffowenphotos - CC BY 2.0 Graeme Bartlett - CC BY-SA 3.0 Ishara Udawela - CC BY-SA 4.0 Noveoko2 - CC BY 3.0 Burraburra - CC BY-SA 4.0 Petra - CC BY 2.0 Mark - GFDL Peter Campbell - CC BY-SA 3.0 Nachoman-au - CC BY-SA 3.0 Graeme Bartlett - CC BY-SA 3.0 Corevette - CC BY-SA 3.0 Mark - GFDL Rob Young from United Kingdom - CC BY 2.0 Bluedawe - CC BY-SA 3.0 Nachoman-au - CC BY-SA 3.0 User: (WT-shared) Inas at wts wikivoyage - Public domain Nachoman-au - CC BY-SA 3.0 Christian Mehlführer, User:Chmehl - CC BY 2.5 Corey Leopold - CC BY 2.0 No machine-readable author provided. Enochlau assumed (based on copyright claims). - CC BY-SA 3.0 Bäras - CC BY-SA 3.0 Stan Feldman - CC BY-SA 4.0 Bluedawe - CC BY-SA 3.0 Schutz - CC BY-SA 3.0 Nigel Malone - CC BY-SA 1.0 Chris Fithall - CC BY 2.0 Ciambue - CC BY 2.0 Reefpix - CC BY-SA 4.0 - Public domain No images

Context of Austrálie

Austrálie, plným názvem Australské společenství (též Australský svaz, anglicky Commonwealth of Australia), je federativní stát na jižní polokouli nacházející se na stejnojmenném kontinentu. Kromě pevninské části ho tvoří i velký ostrov Tasmánie a množství menších ostrovů v Jižním, Indickém a Tichém oceánu. Na severu sousedí s Indonésií, Východním Timorem a Papuou Novou Guineou, na severovýchodě se Šalomounovými ostrovy, Vanuatu a Novou Kaledonií a na jihovýchodě s Novým Zélandem. Austrálie je největší zemí Oceánie a šestou největší zemí na světě podle celkové rozlohy (7 617 930 kilometrů čtverečních). Její populace, skládající se z cca. 26 milionů lidí, je vysoce urbanizovaná a hodně koncentrovaná na jižním a východním pobřeží. Hlavním městem je Canberra a největším Sydney. Další důležité městské oblasti v zemi jsou Melbourne, Brisbane, Perth a Adelaide.

Austrálci osídlovali Austrálii (kontinent) po asi 65 ...Číst dál

Austrálie, plným názvem Australské společenství (též Australský svaz, anglicky Commonwealth of Australia), je federativní stát na jižní polokouli nacházející se na stejnojmenném kontinentu. Kromě pevninské části ho tvoří i velký ostrov Tasmánie a množství menších ostrovů v Jižním, Indickém a Tichém oceánu. Na severu sousedí s Indonésií, Východním Timorem a Papuou Novou Guineou, na severovýchodě se Šalomounovými ostrovy, Vanuatu a Novou Kaledonií a na jihovýchodě s Novým Zélandem. Austrálie je největší zemí Oceánie a šestou největší zemí na světě podle celkové rozlohy (7 617 930 kilometrů čtverečních). Její populace, skládající se z cca. 26 milionů lidí, je vysoce urbanizovaná a hodně koncentrovaná na jižním a východním pobřeží. Hlavním městem je Canberra a největším Sydney. Další důležité městské oblasti v zemi jsou Melbourne, Brisbane, Perth a Adelaide.

Austrálci osídlovali Austrálii (kontinent) po asi 65 000 let před prvním příjezdem průzkumníků Spojených provincií nizozemských (dnešního Nizozemska) na začátku 17. století, kteří území pojmenovali jako Nové Holandsko. V roce 1770 Království Velké Británie obsadilo východní část Austrálie. Prvotního přílivu anglicky mluvících obyvatel dosáhli Britové tím, že od 26. ledna 1788 transportovali trestance do kolonie Nový Jižní Wales. Toto datum se později stalo australským národním dnem. Populace v následujících desetiletích neustále rostla a v době zlaté horečky v 50. letech 19. století byla většina kontinentu prozkoumána evropskými osadníky a bylo založeno dalších pět samosprávných kolonií britské koruny. Dne 1. ledna 1901 těchto šest kolonií vytvořilo federaci, čímž vzniklo Australské společenství. Austrálie si od té doby udržuje stabilní liberálně demokratický politický systém, který funguje jako federální parlamentní konstituční monarchie a zahrnuje šest států a deset teritorií.

Austrálie je geologicky nejstarší oddělený, nejplošší, a nejsušší obydlený kontinent, s nejméně úrodnou půdou. Má rozlohu 7 617 930 kilometrů čtverečních. Je to velice různorodá země, její velikost jí dává širokou škálu krajin a podnebí, s pouští ve vnitrozemí, tropickými deštnými pralesy na severovýchodě a horskými pásmy na jihovýchodě. Austrálie generuje své příjmy z různých zdrojů, včetně exportu souvisejícího s těžbou, telekomunikací, bankovnictvím, výrobou a mezinárodním vzděláváním.

Austrálie je vyspělá země s třináctou největší ekonomikou na světě a desátým nejvyšším příjmem na obyvatele. Je považována za regionální mocnost a má třinácté nejvyšší vojenské výdaje na světě. Přistěhovalci tvoří 30% populace, což je nejvyšší podíl ve všech zemích s počtem obyvatel nad 10 milionů. Země se řadí na první místo v oblasti zdraví, vzdělání, ekonomické svobody a občanských práv.

Austrálie je členem OSN, G20, Commonwealthu, ANZUS, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Světové obchodní organizace, Asijsko-pacifické hospodářské spolupráce, Fóra tichomořských ostrovů a ASEAN Plus Six.

More about Austrálie

Basic information
  • Currency Australský dolar
  • Native name Australia
  • Calling code +61
  • Internet domain .au
  • Speed limit 50
  • Mains voltage 240V/50Hz
  • Democracy index 8.96
Population, Area & Driving side
  • Population 26473055
  • Oblast 7692024
  • Driving side left
Historie
  • Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Austrálie.
     Skalní malby Austrálců (Aboriginců) v národním parku KakaduPravěk

    Bližší informace: Austrálci

    ...Číst dál
    Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Austrálie.
     Skalní malby Austrálců (Aboriginců) v národním parku KakaduPravěk

    Bližší informace: Austrálci

    Je známo, že lidské osidlování Austrálie jako kontinentu začalo před minimálně 65 000 lety[1][2] s migrací lidí přes pozemní mosty a krátké námořní přechody z dnešní jihovýchodní Asie.[3] Obvyklý názor za příčinu pohybu obyvatel jihovýchodní Asie na jih označuje dobu ledovou.[4] Podle knihy australského archeologa Scotta Canea byla příčinou migrace tzv. tobská katastrofa, k níž došlo 72 000 let př. n. l.,[5] což bylo přijato jako kontroverzní a nepodložená hypotéza.[6] Šlo o erupci supervulkánu Toba v Indonésii na ostrově Sumatra, které je někdy připisováno poslední velké vymírání druhů. Osidlování kontinentu Austrálie trvalo migrací zhruba 10 000 let.[7] Skalní úkryt Madjedbebe, v Arnhemské zemi je považován za nejstarší místo ukazující přítomnost lidí v Austrálii.[8] Nejstarší nalezené lidské ostatky jsou pozůstatky v jezeru Mungo, na jihozápadě Nového Jižního Walesu,[9] které byly datovány zhruba na dobu před 41 000 lety.[10][11] Tito lidé byli předky moderních domorodých Australanů.[12] Austrálci používali kamenné nástroje a po svém příchodu brzy vyhubili obří vačnatce.[13] Krajinu změnili žďářením, kterým si ulehčovali lov zvířat.[13] Krajina tak získala většinově charakter savany. Domorodá australská kultura je jednou z nejstarších kontinuálních kultur na Zemi.[14]

    V době prvního kontaktu s Evropany byla většina domorodých Australanů lovci a sběrači se složitými ekonomikami a společnostmi.[15] Nedávné archeologické nálezy naznačují, že bylo možné udržet populaci 750 000 lidí.[16] Domorodí Australani mají ústní tradici s duchovními hodnotami založenými na úctě k zemi a víře v „Čas snů“, tedy ve zlatou éru na počátku světa,[17] kdy totemové bytosti stvořily svět, stanovily zákony a přikázaly obřady, jež je nutné provádět k zajištění kontinuity života.[18][19]

    Domorodé umění Austrálců je považováno za nejstarší pokračující uměleckou tradici na světě. Doklady o něm lze vysledovat nejméně 30 000 let nazpět a nacházejí se v celé Austrálii, zejména v blízkosti Uluru a v národních parcích Kakadu či Ku-ring-gai. Dělili se na zhruba 250 kmenů, z nichž každý měl vlastní jazyk; 200 z těchto jazyků již zcela zaniklo. Největší hustota obyvatelstva se předpokládá v údolí řeky Murray. Ostrovy Torres Strait Island, etnicky melaneské, se živily sezónním zahradnictvím a zdroji svých útesů a moří.[20] Severní pobřeží a vody Austrálie byly sporadicky navštěvovány makassanskými rybáři z dnešní Indonésie. Jejich kultura však byla od dnešních Austrálců odlišná.

    Objevení kontinentu Evropany

    První zaznamenané evropské pozorování australské pevniny a první zaznamenané evropské přistání na australském kontinentu jsou přičítány Nizozemcům.[21] Existuje sice teorie portugalského přistání u břehů Austrálie ve 20. letech 16. století, není však věrohodně doložena a stále se o ní diskutuje.[22] První loď a posádka, která zmapovala Australské pobřeží a potkala se s Austrálci byla Duyfken vedená nizozemským navigátorem, Willemem Janszoonem.[23] Na začátku roku 1606 zahlédl pobřeží Yorského poloostrova a 26. února 1606 přistál u řeky Pennefather blízko dnešního města Weipa na mysu York. Později téhož roku proplul španělský průzkumník Luís Vaz de Torres ostrovy kolem Torresova průlivu. Nizozemec zmapoval celé západní a severní pobřeží a pojmenoval ostrovní kontinent „Nové Holandsko“ v průběhu 17. století, a přestože nebyl učiněn žádný pokus o osídlení, řada vraků zanechala muže buď uvízlé, nebo, jako v případě Batavie v roce 1629, opuštěné kvůli vzpouře a vraždě, a stal se tak prvním Evropanem, který trvale obýval kontinent. William Dampier, anglický objevitel a lupič, se vylodil na severozápadním pobřeží Nového Holandska v roce 1668 (zatímco sloužil jako člen posádky pod kapitánem Johnem Readem[24]) a znovu v roce 1699 na zpáteční cestě. V roce 1770 se plavil kolem a zmapoval východní pobřeží James Cook, které pojmenoval Nový Jižní Wales přiznal ho Velké Británii.[25]

    Se ztrátou amerických kolonií v roce 1783 poslala britská vláda flotilu lodí, tzv. „První flotilu“ pod velením kapitána Arthura Phillipa, aby založil novou trestaneckou kolonii v Novém Jižním Walesu. Tábor byl založen a britská vlajka byla vyzvednuta v Sydney Cove v Port Jacksonu 26. ledna 1788,[26] v den, který se později stal australským národním dnem, australským dnem. Většina časně odsouzených byla přesunuta za malicherné zločiny a při příjezdu zapsáni jako dělníci nebo sloužící. Zatímco se většina po emancipaci usadila v koloniální společnosti, pořádaly se také vzpoury a povstání odsouzených, které byly vždy stanným právem potlačeny. Rumová vzpoura v roce 1808 bylo jediné úspěšné ozbrojené převzetí vlády v Austrálii, což podnítilo dvouleté období vojenské vlády.

    Domorodá populace se snížila v důsledku 150 letému usazování Evropanů, hlavně kvůli infekčním chorobám.[27] Tisíce dalších zemřelo v důsledku hraničních konfliktů s osadníky. Vládní politika „asimilace“ počínaje zákonem o ochraně domorodců z roku 1869 vyústila v odstranění mnoha domorodých dětí z jejich rodin a komunit - označovaných jako Ukradené generace - postup, který rovněž přispěl k poklesu domorodého obyvatelstva. Jako výsledek referenda z roku 1967, pravomoc federální vlády přijímat zvláštní zákony s ohledem na konkrétní rasu byla rozšířena, aby bylo možné vytvářet zákony s ohledem na domorodce.[28] Tradiční vlastnictví půdy („rodný titul“) bylo zákonem uznáno až v roce 1992, kdy Vrchní soud Austrálie rozhodl v Mabo v Queenslandu (č. 2), že právní doktrína, podle které byla Austrálie terra nullius („země nikoho„) se v době britského vypořádání nevztahovalo na Austrálii.

    Britská kolonizace  Replika lodi HMS Endeavour, která byla postavena roku 1988 ve Fremantlu. Poručík James Cook na původní lodi připlul v roce 1770 do Botanického zálivu a zabral východní pobřeží Austrálie ve prospěch Království Velké Británie. Přistání kapitána Cooka v Botanickém zálivu, malba z roku 1902

    V roce 1769 se britský námořní poručík James Cook na lodi Endeavour připlavil nejprve na Tahiti, aby pozoroval přechod Měsíce přes Venuši. Měl však tajný pokyn britské admirality, aby se pokusil nalézt cestu k jižnímu kontinentu. Cook se rozhodl prozkoumat východní pobřeží, jedinou část Austrálie, kterou nizozemští mořeplavci neprobádali. 19. dubna 1770 posádka Endeavouru zahlédla východní pobřeží a o deset dní později Cook přistál v Botanickém zálivu.[29] Cook zmapoval pobřeží spolu s přírodovědcem lodi Josephem Banksem, který následně sepsal zprávu o příznivých podmínkách pro založení kolonie, přičemž doporučil, aby kolonie byla trestanecká.

    V roce 1788 dorazila do Botanického zálivu první kolonizační britská výprava (tzv. First Fleet) vedená kapitánem Arthurem Philippem. Jedenáct lodí sebou přivezlo i první trestance. Několik dní po příjezdu do Botanického zálivu se flotila přesunula do vhodnějšího přístavu Jackson, kde byla 26. ledna 1788 založena osada Sydney Cove, dnešní Sydney.[30] Toto datum se později stalo australským státním svátkem, Dnem Austrálie.

     První guvernér Austrálie Arthur Phillip

    Oficiálně vyhlásilo Spojené království Velké Británie a Irska své nároky na západní část Austrálie roku 1829. Tehdejší Země Van Diemena, dnes známá jako Tasmánie, byla Brity (z velké části trestanci) osídlena v roce 1803, roku 1825 se stala samostatnou britskou kolonií. Z částí Nového Jižního Walesu byly vytvořeny další samostatné kolonie: Jižní Austrálie roku 1836, Victoria roku 1851 a Queensland roku 1859. Severní teritorium bylo založeno roku 1911 vynětím z Jižní Austrálie. Jižní Austrálie byla založena jako „svobodná provincie“ (free province) a nebyla tedy nikdy trestaneckou kolonií. Provincie Victoria a Západní Austrálie byly také založeny jako „svobodné“, ale později přijaly transporty trestanců. Transporty do Nového Jižního Walesu byly roku 1848 po protestech obyvatel zastaveny.

     Port Arthur na Tasmánii byl největší australskou trestaneckou kolonií

    Britové již na konci 18. století přišli s opatřením, že odsouzený, který zůstane po vykonání trestu v Austrálii, získá vlastní půdu. Stejné opatření se vztahovalo i na vojáky, kterým skončila vojenská služba. To nastartovalo do té doby skomírající zemědělský sektor. Guvernér Lachlan Macquarie bývá označován za otce australského egalitářství, neboť to byl on, kdo zavedl pravidlo, že odsouzenec, který získá svobodu, stává se plnohodnotným kolonistou – a začal takovým lidem přidělovat i úřady, a dokonce funkci soudce. Navíc začali přicházet i regulérní osadníci, 16. února 1793 dorazili ti první. Trestanecký charakter si však kolonie držela dlouho, dovoz vězňů skončil až roku 1868. Jádrem rané australské ekonomiky se stal chov ovcí a výroba vlny. Roku 1834 byly z Austrálie do Anglie vyvezeny již dva tisíce tun vlny. Dovoz některých evropských zvířat ovšem narušil australský ekosystém (známé přemnožení králíků).

    Pro původní obyvatele znamenala kolonizace katastrofu. Prvních 150 let po příchodu Evropanů jejich populace prudce klesala, vlivem rozšíření infekčních nemocí přinesených Brity, jako byly neštovice nebo spalničky, a násilného přesídlování spojeného s kulturním rozkladem. Odebírání dětí, jež by podle některých historiků i samotných Aboriginců mohlo být dle jistých definic považováno za genocidu, pravděpodobně také přispělo ke snížení populace. Podobná podání historie jsou ovšem sporná, jelikož jsou velmi často přehnaná nebo ovlivněná politickými či ideologickými cíli. V Austrálii jsou tyto spory známé jako „Války o historii“ (History Wars). Po referendu z roku 1967 a následných změnách ústavy získala federální vláda pravomoc uplatňovat moc i vůči původním obyvatelům kontinentu, čímž jim bylo přiznáno postavení rovnoprávných občanů. To, že by původní obyvatelé mohli být bráni jako vlastníci půdy předtím, než ji ztratili během evropské kolonizace, nebylo uznáváno až do roku 1992, kdy Australský nejvyšší soud v případu Mabo v. Queensland (No 2) odmítl představu Austrálie jako „prázdné země“ (terra nullius) v době jejího zabrání Evropany.

     Eureka flag, vlajka vzbouřenců z Eureky, je často považována za alternativu k australské vlajce a má většinou význam protivládního odporu. Ve 21. století jí užívá jak australská krajní pravice, tak australští odboráři, kteří vzpouru v Eurece považují za vznik odborového hnutí.

    Na počátku 50. let 19. století vypukla v Bathurstu v Novém Jižním Walesu zlatá horečka. Tzv. „Eureka Stockade“, vzpoura proti zavedení poplatků za těžební licence, pak byla v roce 1854 v Austrálii prvním projevem občanské neposlušnosti.[31] Ačkoli vzpoura byla rozdrcena, nutno říci, že samo odborové hnutí bylo v dalších letech značně úspěšné. Nedostatek pracovních sil totiž vedl k vysokým mzdám, uzákonění osmihodinového pracovního dne a dalším výhodám, v té době v Evropě neslýchaným. Austrálie získala pověst „ráje pracujících“. Někteří zaměstnavatelé se pokusili podkopat rostoucí vliv odborů dovozem levných čínských pracovníků. To vyvolalo protitlak odborů, které si u koloniálních správ vynutily omezování přistěhovalectví z Asie, což vedlo k rozšíření politiky „Bílé Austrálie“ (White Australia policy), která byla dlouho součástí australského politického konsensu a rozpadla se až po druhé světové válce, přičemž definitivně byla z legislativy jako rasistická odstraněna roku 1973.[32][33] Druhá polovina 19. století byla každopádně ve znamení rychlého ekonomického růstu, někdy nazývaného „dlouhý boom“, během nějž se Melbourne údajně stalo nejbohatším městem na světě. Boom skončil v 90. letech 19. století. Byl doprovázen růstem populace, v roce 1900 dosáhla 3,7 milionu, přitom téměř milion lidí žil v Melbourne a Sydney. Populace ovcí v roce 1891 dosáhla 100 miliónů.

    Mezi roky 1855 a 1890 postupně všech pět kolonií získalo svou vlastní samosprávnou vládu. Samozřejmě stále zůstávaly součástí Britského impéria. Pod vlastní kontrolou londýnské Ministerstvo pro kolonie ponechalo především zahraniční reprezentaci, obranu a mezinárodní přepravu a obchod.

    První australské parlamentní volby (do zákonodárné rady Nového Jižního Walesu) se uskutečnily v roce 1843. Demokratizace pak postupovala celým kontinentem. Australské ženy získaly právo volit do parlamentu Jižní Austrálie v roce 1895. Souběžně bylo ženám umožněno kandidovat, jako prvním na světě. Domorodí australští muži získali právo volit ve Victorii, Novém Jižním Walesu, Tasmánii a Jižní Austrálii stejně jako ženy roku 1895. Pouze Queensland a západní Austrálie zakázaly domorodcům hlasovat.

    Mezi jednotlivými státy na kontinentu existovala jistá rivalita, ale pozvolna se rodilo i vědomí jednoty. První, kdo začal mluvit o nutnosti federální vlády, byl premiér Nového Jižního Walesu Henry Parkes roku 1889. Proto je zván „otcem federace“.[34]

    Sjednocení a federalizace Austrálie  První jednání federálního parlamentu roku 1901, obraz Toma Robertse

    V roce 1890 se zástupci šesti kolonií a Nového Zélandu setkali v Melbourne a vyzvali ke sjednocení země. Jmenovali též zástupce do komise, která měla připravit federální ústavu. Výsledkem byl návrh, který byl roku 1898 předložen obyvatelům čtyř kolonií ke schválení v referendu. Nový Jižní Wales návrh však zamítl, a tak byl upraven a roku 1899 se konala druhá série referend, tentokrát již pěti kolonií. Návrh byl schválen. V roce 1900 ho schválil i britský parlament a podepsala královna Viktorie. Vzápětí se k pěti koloniím připojila i Západní Austrálie. 1. lednem 1901 tak vznikla Australská federace. Severní teritorium bylo pod pravomoc federální vlády převedeno roku 1911. První federální volby se konaly v březnu 1901. Zvítězila liberální, ale ochranářská Protectionist Party. Díky podpoře třetích labouristů sestavila první vládní kabinet, s Edmundem Bartonem v čele. Hlavním městem Austrálie bylo od roku 1901 Melbourne. Vláda zde sídlila až do roku 1927. Roku 1911 nicméně bylo rozhodnuto o výstavbě zcela nového hlavního města Canberra, kam se federální moc postupně přesouvala.

     Australští vojáci za první světové války v Egyptě

    Austrálie se poté podílela na první světové válce. Více než 416 000 australských mužů se dobrovolně přihlásilo do armády a zapojilo se do bojů. Historik Lloyd Robson to odhadl na třetinu až polovinu způsobilé mužské populace tehdejší Austrálie. Krvavé bylo jejich angažmá při pokusu dobýt Gallipoli v tehdejší Osmanské říši (dnešním Turecku). Zahynulo při něm během osmi měsíců bojů 8141 Australanů.[35] Ačkoli britsko-australské jednotky u Gallipoli prohrály, pro Australany se Gallipoli stalo významným stavebním kamenem národní identity. Památku veteránů si Australané také každoročně připomínají 25. dubna, v den vylodění na Gallipoli v roce 1915. Na bojištích první světové války zahynulo celkem 60 000 Australanů a 160 000 bylo zraněno, takže Australané patřili k národům, které za válku - relativně - zaplatily nejvíce. Za svou oběť ovšem Austrálie po válce žádala větší míru nezávislosti.

    Politická závislost na Británii byla prakticky vynulována, když Britové roku 1926 udělili Austrálii status dominia, jež je jen symbolicky podřízeno britské koruně, jinak v žádném jiném smyslu, což stvrdil tzv. Westminsterský status z roku 1931. Ten však paradoxně Australané přijali až po jistém zdráhání, a to v roce 1942, neboť přináležitost k Británii jim do té doby nijak nevadila.

    Od druhé světové války  Australští vojáci v bitvě u Tobruku

    Ještě na počátku druhé světové války bylo zřejmé, že emocionální vazba na Spojené království je nesmírně silná. Australané vyrazili Britům na pomoc podobně jako za první světové války - bojovali zejména u Tobruku a u El Alameinu.[36] Stále více však byli Australané znepokojeni britskou slabostí. Marně žádali Brity o větší aktivitu v Tichomoří. Spojené království již nebylo globální války schopno.

    Austrálie tedy vydala historické prohlášení, že obrana demokracie v Tichomoří je nově na Spojených státech a Austrálii a jejich spolupráce musí probíhat bez ohledu na tradiční vazby k Británii. Tím byl ohlášen významný geopolitický přesun. Rozhodujícím spojencem Austrálie (až do dnešních dnů) se staly Spojené státy, poslední reálné mezinárodněpolitické vazby na Londýn byly přeťaty. Emocionálně toto přetětí podpořil šok australské veřejnosti z britských porážek v Malajsii a Singapuru, přičemž zejména v Singapuru prožily potupný akt kapitulace i australské jednotky. Do zajetí zde padlo 15 000 australských vojáků. Mnozí ze zajatců pak prožili peklo - v roce 1943 jich zemřelo 2815 při stavbě japonské barmsko-thajské železnice, v roce 1944 Japonci vyslali 2000 australských zajatců na pochod smrti, který přežilo jen šest lidí - šlo o nejhorší válečný zločin spáchaný na Australanech v celé historii. V březnu 1942 byly všechny australské vojenské jednotky podřízeny americkému velení, konkrétně generálu Douglasovi MacArthurovi. Japonci poté provedli na území Austrálie více než sto náletů, útočili i ponorkami na přístavy. Nakonec zahájili invazi, na Nové Guineji (kterou měla Austrálie ve správě od Versailleské konference v roce 1919). Mezi červencem a listopadem 1942 australská armáda japonský útok zastavila. Bitva o Milne Bay v srpnu 1942, kterou Australané svedli, byla první porážkou japonských pozemních sil během druhé světové války.[37] Bitva o Novou Guineu nicméně trvala až do roku 1945. Na konci války stáli Australané znovu mezi vítězi, ovšem za cenu 40 000 obětí.

     Robert Menzies, otec poválečného blahobytu

    Nejsilnější politickou stranou se po válce stali, po krátkém vzepětí levice, liberálové. Ti získali až mocenskou hegemonii – vládli zemi v letech 1949–1972. Ústřední postavou poválečné politiky se stal Robert Menzies. Post premiéra zastával v letech 1949–1966, tedy více než osmnáct let. Je to australský rekord, jemuž se po něm nikdo ani nepřiblížil. Liberálové pod Menziesovým vedením se vyhoupli do sedla poté, co v roce 1949 vedli v předvolební kampani tažení proti záměru labouristů znárodnit banky. Komunistické nebezpečí vedlo Menziesovy liberály i k zapojení se do korejské války.[38] 17 000 Australanů se zapojilo do bojů, počet australských obětí činil více než 1 500. Australané podpořili Američany i ve vietnamské válce od poloviny 60. let. Ztratili v této válce 500 mužů.[39]

    Menziesova dlouhá vláda je spojena s mimořádným ekonomickým rozmachem, pevným spojenectvím se Spojenými státy (smlouva SEATO z roku 1955), antikomunismem, navázáním pevných obchodních vztahů se starým nepřítelem Japonskem (jež se stalo pro Austrálii největším odbytištěm, zejména uhlí), neschopností plně otevřít trh a zrušit tradiční ochranářská opatření (to byl kompromis s odbory a zemědělci) a politikou podpory hromadné imigrace z Evropy, od roku 1970 po opuštění tzv. „politiky bílé Austrálie“, pak i z Asie a z dalších částí světa. To způsobilo radikální přeměnu australského demografického obrazu, její kultury i vnímání v očích světa. V letech 1945 až 1985 migrovalo do Austrálie 4,2 milionu lidí, z toho asi 40 procent pocházelo z Británie a Irska. Typickou byl pro Menziesovu éru jakýsi společenský kompromis – hodně prostoru pro obchod, ale za cenu značného přerozdělování bohatství. Šlo o jakousi australskou variantu evropského sociálního státu. V šedesátých letech měla Austrálie nejrovnoměrnější rozdělení příjmů v západním světě. V roce 1972 Nová Guinea získala autonomii a v roce 1975 vznikl nový, samostatný stát Papua Nová Guinea. Nauru získalo nezávislost již v roce 1968.

    Poslední ústavní vazby mezi Austrálií a Spojeným královstvím byly zrušeny v roce 1986 přijetím tzv. Zákona o Austrálii odstraňujícího všechny britské vlivy v jednotlivých australských státech a rušícího soudní odvolatelnost k orgánům Velké Británie. Přechod k republikánskému zřízení však australští voliči v roce 1999 odmítli, 55% většinou. Formální hlavou státu tak zůstává britský monarcha.

    V roce 1972 se do čela země po mnoha letech postavil labourista, Gough Whitlam. Začal klást důraz na budoucnost Austrálie jako součást regionu jižní Asie a Pacifiku. Labouristé byli znovu u moci v letech 1983–1996. Bob Hawke věřil v tradiční spojenectví s USA a zapojil se do války v Zálivu roku 1991, druhý labouristický vůdce Paul Keating však obnovil důraz na kooperaci v rámci APEC, tedy se státy jihovýchodní Asie, zvláště zlepšil vztahy s Indonésií. Liberál John Howard, který nastoupil do premiérského úřadu v roce 1996 a vydržel v něm deset let, se vrátil spíše k proamerické politice a vyslal vojáky do války v Afghánistánu a Iráku.[40] Jako první poválečný australský vůdce zpřísnil imigrační politiku, když zavedl zadržování žadatelů o azyl v detenčních táborech mimo australské území v Nauru a na Papui Nové Guineji.[41] Přišel též s vracením plavidel s nelegálními uprchlíky zachycenými na moři. Labouristé poté vládli v letech 2007–2013. Austrálie dostala v tomto období mj. první ženu v premiérském úřadu, Julii Gillardovou.[42] Vláda labouristů přinesla zemi zintenzivnění vztahů s jihovýchodní Asií a zrušení Howardových protimigračních opatření, k nimž se však, po silném zintenzivnění imigrace, labouristé pozvolna vraceli. Od roku 2013 vládli znovu liberálové. Ihned po převzetí moci opětovně zpřísnili migrační politiku v rámci operace Sovereign Borders.[43]

    NUNN, Patrick. The Edge of Memory: Ancient Stories, Oral Tradition and the Post-Glacial World. [s.l.]: Bloomsbury Publishing 244 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4729-4327-9. (anglicky) Google-Books-ID: Z4xaDwAAQBAJ.  FAGAN, Brian M.; DURRANI, Nadia. People of the Earth: An Introduction to World Prehistory. [s.l.]: Routledge 1205 s. Dostupné online. ISBN 978-1-351-75764-5. (anglicky) Google-Books-ID: W0NvDwAAQBAJ.  OPPENHEIMER, Stephen. Out of Eden: The Peopling of the World. [s.l.]: Little, Brown Book Group 266 s. Dostupné online. ISBN 978-1-78033-753-1. (anglicky) Google-Books-ID: VQQvDwAAQBAJ.  Původní obyvatelstvo | Austrálie | Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity. is.muni.cz [online]. [cit. 2019-07-24]. Dostupné online.  Scott Cane; First Footprints – the epic story of the first Australians; Allen & Unwin; 2013; ISBN 978-1-74331-493-7; str. 25-26 https://australianarchaeologicalassociation.com.au/wp-content/uploads/2015/05/Bird-2015-BR1.pdf - First Footprints: The Epic Story of the First Australians1 by Scott Cane https://phys.org/news/2023-02-remapping-superhighways-australians-reveals-year.html - Remapping the superhighways traveled by the first Australians reveals a 10,000-year journey through the continent GILLIGAN, Ian. Climate, Clothing, and Agriculture in Prehistory: Linking Evidence, Causes, and Effects. [s.l.]: Cambridge University Press 347 s. Dostupné online. ISBN 978-1-108-47008-7. (anglicky) Google-Books-ID: Ux50DwAAQBAJ.  BOWLER, James M.; JOHNSTON, Harvey; OLLEY, Jon M. New ages for human occupation and climatic change at Lake Mungo, Australia. Nature. 2003-02-01, roč. 421, s. 837–840. Dostupné online [cit. 2019-07-24]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/nature01383.  TUNIZ, Claudio; GILLESPIE, Richard; JONES, Cheryl. The Bone Readers: Science and Politics in Human Origins Research. [s.l.]: Routledge 273 s. Dostupné online. ISBN 978-1-315-41888-9. (anglicky) Google-Books-ID: WrJmDAAAQBAJ.  CASTILLO, Alicia. Archaeological Dimension of World Heritage: From Prevention to Social Implications. [s.l.]: Springer Science & Business Media 121 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4939-0283-5. (anglicky) Google-Books-ID: jV64BAAAQBAJ.  NEWS, Opening Hours 10am-5pmFree General Entry Address 1 William StreetSydney NSW 2010 Australia Phone +61 2 9320 6000 www australian museum Copyright © 2021 The Australian Museum ABN 85 407 224 698 View Museum. The spread of people to Australia. The Australian Museum [online]. [cit. 2021-03-25]. Dostupné online. (anglicky)  ↑ a b Třímetrové klokany a obří wombaty vyhubil člověk, ne změna klimatu. National Geographic.cz, [1]. Aboriginal Australians the oldest culture on Earth - Australian Geographic. web.archive.org [online]. 2013-05-18 [cit. 2021-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-05-18.  SÁENZ, Rogelio; EMBRICK, David G.; RODRÍGUEZ, Néstor P. The International Handbook of the Demography of Race and Ethnicity. [s.l.]: Springer 637 s. Dostupné online. ISBN 978-90-481-8891-8. (anglicky) Google-Books-ID: v_bLCQAAQBAJ.  STATISTICS, c=AU; o=Commonwealth of Australia; ou=Australian Bureau of. Chapter - Aboriginal and Torres Strait Islander population. www.abs.gov.au [online]. 2002-01-25 [cit. 2021-03-25]. Dostupné online. (anglicky)  What is Aboriginal Dreamtime? [online]. Aboriginal-art-australia.com [cit. 2020-09-06]. Dostupné online. (anglicky)  Jak vznikl svět podle Aboriginců. iDNES.cz [online]. 2002-08-29 [cit. 2019-07-24]. Dostupné online.  GALVÁN, Javier A. They Do What? A Cultural Encyclopedia of Extraordinary and Exotic Customs from around the World: A Cultural Encyclopedia of Extraordinary and Exotic Customs from around the World. [s.l.]: ABC-CLIO 400 s. Dostupné online. ISBN 978-1-61069-342-4. (anglicky) Google-Books-ID: e2RyBAAAQBAJ.  Ancient Rock Art Matches Tattoos : Discovery News : Discovery Channel. web.archive.org [online]. 2008-07-10 [cit. 2021-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-07-10.  BARBER, Peter; BARNES, Katherine; ERSKINE, Dr Nigel. Mapping Our World: Terra Incognita To Australia. [s.l.]: National Library of Australia 291 s. Dostupné online. ISBN 978-0-642-27809-8. (anglicky) Google-Books-ID: uZ_sAQAAQBAJ.  Kdo objevil Austrálii? | Zajímavosti. Lidovky.cz [online]. 2007-03-22 [cit. 2019-07-24]. Dostupné online.  SMITH, Claire; BURKE, Heather. Digging It Up Down Under: A Practical Guide to Doing Archaeology in Australia. [s.l.]: Springer Science & Business Media 352 s. Dostupné online. ISBN 978-0-387-35263-3. (anglicky) Google-Books-ID: 0HsRb_AY9jQC.  BAER, Joel. Pirates of the British Isles. [s.l.]: Stroud, Gloucestershire : Tempus 266 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7524-2304-3.  GOUCHER, Candice; WALTON, Linda. World History: Journeys from Past to Present. [s.l.]: Routledge 769 s. Dostupné online. ISBN 978-1-135-08829-3. (anglicky) Google-Books-ID: O_3fCgAAQBAJ.  EGAN, Ted. The Land Downunder. [s.l.]: Grice Chapman Publishing 238 s. Dostupné online. ISBN 978-0-9545726-0-0. (anglicky) Google-Books-ID: ND3OqVdOwqoC.  MSN Encarta - Multimedia - Smallpox Through History. web.archive.org [online]. 2004-06-18 [cit. 2021-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-10-29.  EDWARDS, William Howell. An Introduction to Aboriginal Societies. [s.l.]: Social Science Press 172 s. Dostupné online. ISBN 978-1-876633-89-9. (anglicky)  James Cook - slavný mořeplavec. HedvabnaStezka.cz [online]. [cit. 2019-07-24]. Dostupné online.  První osadou v Austrálii bylo Sydney. ČT24 [online]. [cit. 2019-07-25]. Dostupné online.  National Museum of Australia - Eureka Stockade. www.nma.gov.au [online]. [cit. 2020-09-06]. Dostupné online. (anglicky)  Austrálie: Ukradená země. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2013-04-27 [cit. 2019-07-25]. Dostupné online. (anglicky)  White Australia policy | Summary & Facts. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2019-07-25]. Dostupné online. (anglicky)  Henry Parkes, Father of Australian Federation. Inside the Collection [online]. [cit. 2019-07-25]. Dostupné online. (anglicky)  Gallipoli bylo koncem australské puberty, v bitvě ztratila tisíce mužů. iDNES.cz [online]. 2015-04-26 [cit. 2019-07-26]. Dostupné online.  Austrálie za 2. světové války. www.druhasvetova.com [online]. [cit. 2019-07-26]. Dostupné online.  Battle of Milne Bay. www.awm.gov.au [online]. [cit. 2019-07-26]. Dostupné online. (anglicky)  Out in the Cold: Australia's involvement in the Korean War | The Australian War Memorial. www.awm.gov.au [online]. [cit. 2019-07-27]. Dostupné online.  Australian Involvement In The Vietnam War. rslnsw.org.au [online]. [cit. 2019-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-17.  John Howard defends Australia's involvement in Iraq war. SBS News [online]. [cit. 2019-07-27]. Dostupné online. (anglicky)  (PDF) Immigration policy under the Howard Government. ResearchGate [online]. [cit. 2019-07-27]. Dostupné online. (anglicky)  Julia Gillardová povede jako první žena australský kabinet. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2019-07-27]. Dostupné online.  LESLIE, Reporters: Tim; LIDDY, Mark Corcoran; Designer: Ben Spraggon; Developer: Colin Gourlay; Editor: Matthew. Operation Sovereign Borders - the first six months. ABC News [online]. 2014-03-26 [cit. 2019-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
    Read less

Phrasebook

Ahoj
Hello
Svět
World
Ahoj světe
Hello world
Děkuji
Thank you
Ahoj
Goodbye
Ano
Yes
Ne
No
Jak se máte?
How are you?
Dobře, děkuji
Fine, thank you
Co to stojí?
How much is it?
Nula
Zero
Jeden
One

Where can you sleep near Austrálie ?

Booking.com
487.349 visits in total, 9.186 Points of interest, 404 Destinations, 34 visits today.