Stavba arény probíhala mezi lety 27 př. n. l. a 68 n. l. V této době se město Pula stalo součástí římské říše, Římané ho nazývali Pietas Julia. Budova je pojmenována po písku (latinsky harena), který kdysi pokrýval vnitřní prostor. Aréna byla postavena mimo městské zdi, podél cesty zvané Via Flavia, která vedla z Puly do Aquileie a Říma.

Amfiteátr byl zprvopočátku vystavěn ze dřeva. Za císaře Claudia byla však tato dřevěná stavba nahrazena malým kamenným amfiteátrem. Aréna byla rozšířena Vespasianem v roce 79 n. l. , a to především kvůli tomu, aby mohla hostit gladiátorské zápasy. Tento fakt byl potvrzen díky nálezu vespasianské mince ve sladovně.[1] Dokončena byla za vlády Tita.

Sv. Germanus, o kterém se ví jen málo, byl údajně v amfiteátru kolem roku 290 mučen a následně umučen na okraji města, při cestě do Nesactia. Tato legenda je však pochybná. Amfiteátr zůstal v provozu až do 5. století, kdy císař Honorius zakázal gladiátorské zápasy. Až v roce 681 byl pak zakázán boj mezi odsouzenými, zvláště těmi odsouzenými k smrti, a divokými zvířaty. V 5. století se v amfiteátru začaly objevovat známky drancování kamene místním obyvatelstvem. Ve 13. století pak patriarcha Aquileie odnášení kamene z arény zakázal.[1]