官话 ( Severočínské dialekty )

Severočínské dialekty (čínsky v českém přepisu Kuan-chua, pchin-jinem Guānhuà, znaky zjednodušené 官话, tradiční 官話; česky úřednický jazyk; případně čínsky v českém přepisu Pej-fang-chua, pchin-jinem Běifānghuà, znaky zjednodušené 北方话, tradiční 北方話; česky severní jazyk) je skupina dialektů čínštiny, která se používá ve většině severní a jihozápadní Číny. Pokud bychom považovali severočínské dialekty za jeden jazyk, pak by tento jazyk měl nejvíce rodilých mluvčích na světě – téměř miliardu.

Severočínské dialekty se staly základem pro standardní čínštinu, jejíž výslovnost je založena na pekingském dialektu a používá také množství slovní zásoby z ostatních severočínských dialektů. Standardní čínština je standardizovanou a spisovnou formou čínštiny neboli mandarínštiny/mandarínské čínštiny. Název mandarínština je ovšem anglicismus (v angličtině mandarin).