Ammánská citadela (arabština: جبل القلعة, romanizováno: Jabal Al-Qal'a) je archeologické naleziště v centru Ammánu, hlavního města Jordánska. Kopec ve tvaru písmene L je jedním ze sedmi kopců (jabals), které původně tvořily Ammán.

Citadela má dlouhou historii okupace mnoha velkými civilizacemi. Byly nalezeny důkazy o osídlení již od neolitu a kopec byl opevněn v době bronzové (1800 př. nl). Vrch se stal hlavním městem Ammonského království někdy po roce 1200 před naším letopočtem. Později se dostala pod vliv říší, jako je Novoasyrská říše (8. století př. n. l.), Novobabylonská říše (6. století př. n. l.), Ptolemaiovci, Seleukovci (3. století př. n. l.), Římané (1. století př. n. l.), Byzantinci (3. století n. l.) a Umajjovci (7. století n. l.). Po Umajjovcích přišlo období úpadku a po většinu času až do roku 1878, kdy se z bývalého města stala opuštěná hromada ruin jen sporadicky využívaná beduíny a sezónními farmáři. Navzdory této propasti je citadela v Ammánu považována za jedno z nejstarších trvale obydlených míst na světě.

Většina staveb, které jsou na místě stále viditelné, pochází z římského, byzantského a umajjovského období. Hlavní pozůstatky na místě jsou Herkulův chrám, byzantský kostel a Umajjovský palác. Jordánské archeologické muzeum bylo na kopci postaveno v roce 1951. I když jádro lokality obklopují hradby, dávná období okupace pokrývala velká území. Historické stavby, hrobky, oblouky, zdi a schodiště nemají žádné moderní hranice, a proto je na tomto místě, stejně jako v okolních zemích a v celém Ammánu, značný archeologický potenciál. Archeologové na místě pracují od 20. let 20. století, včetně italských, britských, francouzských, španělských a jordánských projektů, ale velká část citadely zůstává nevykopána.