Čad představuje velkou směsici národností a kultur. Na jeho území se hovoří více než stovkou jazyků a dialektů. Země byla osídlena již brzy po vzniku moderního člověka. Na území Čadu byly dokonce zachyceny pozůstatky nejstaršího známého hominina druhu Sahelanthropus tchadensis,[1] později se zde vyskytoval také Australopithecus bahrelghazali.[2]

První stát Kánem-Borno vznik na území Čadu v 9. století. V 15. století začíná arabská expanze a islamizace země a v 16. století vzniká království Wadaj, které v období své největší moci ovládalo hlavní stezku vedoucí do Libye a Středomoří z jihu Afriky. Muslimští obchodníci se smísili s místním černošským obyvatelstvem a předznamenali budoucí spory mezi černošským jihem a arabským severem země.

V 19. století se stalo území francouzskou kolonií a bylo přičleněno k Francouzské rovníkové Africe. Dnešní hranice dostala země v roce 1891. Během druhé světové války kolonie odmítla kolaborantskou vládu Francie ve Vichy a spojila se s Svobodnou Francii generála de Gaulla. Po válce země získala autonomii a v roce 1960 úplnou nezávislost.

Prvním prezidentem se stal Francois Tombalbaye a dokonce byla sepsána ústava. V roce 1966 však v zemi vypukla občanská válka, ve které se angažovala Libye podporující muslimský sever země. V roce 1975 povolal Tombalbaye na pomoc do země vojáky z Francie. Zanedlouho potom byl však při převratu zavražděn. Severní část země, tzv. Aouzou, kde se nacházejí bohatá naleziště uranu, si přivlastnila Libye a boj mezi různými frakcemi pokračoval do roku 1984. V tomto roce se s pomocí francouzské armády stal prezidentem Hissène Habré. Prezident stabilizoval zemi a vyhnal libyjské vojáky ze severu země. V roce 1989 byla podepsána smlouva mezi Čadem a Libyí o území Auozou (ovšem definitivně byl spor rozřešen až r. 1994). Prezident Habré vyhrál i volby v roce 1990, ale po půl roce byl sesazen Vlasteneckým hnutím spásy pod vedením generála Idrisse Déby.

Déby usmířil rozeštvanou zemi a přinesl mír. V roce 1996 a 2001 byl opět zvolen prezidentem. Od roku 2003 se začala v Čadu těžit ropa a země měla velmi dobré předpoklady pro období prosperity. Ovšem spory v zemi vedly k obnovení občanské války. Déby přes odpor veřejného mínění a opozičních stran pozměnil ústavu, kde stálo, že prezident může vládnout jen dvě volební období. V roce 2006 se stal Déby potřetí prezidentem ve volbách, které opozice bojkotovala. Od roku 2005 je Čad ve válce se Súdánem. Súdánská vláda obviňuje Čad, že poskytuje své území rebelům bojujícím v Dárfúru proti centrální vládě. OSN se začala zabývat situací ve východním Čadu, který leží přímo vedle súdánského Dárfúru. Podle OSN se konflikt z Dárfúru rozšířil i do Čadu a genocida v oblasti byla srovnávána s dárfúrskou. Napjatou a nestabilní situaci v zemi dokládají dva neúspěšné puče z let 2006 a 2008, kdy rebelové obklíčili hlavní město a pokusili se svrhnout vládu. Čadská vláda obvinila z podpory povstalců sousední Súdán. Do Čadu uprchlo asi 200 000 uprchlíků z Dárfúru. V roce 2013 čadská vláda zmařila pokus o státní převrat.[3]