Москва

( Moskva )

Moskva (rusky Москва ) je hlavní město Ruska o rozloze 2 511 km². Žije zde přibližně 12,5 milionu obyvatel. Představuje politické, hospodářské a kulturní centrum země s asi 60 univerzitami a množstvím dalších vysokých škol, kostelů, divadel, muzeí a galerií. Sídlí zde všechna ministerstva, státní úřady i významné firmy a také patriarcha ruské pravoslavné církve.

Moskva je nejlidnatější město v Evropě a nejsevernější megalopole na světě. Má největší počet rezidentních miliardářů na světě. Je klasifikována jako Alfa globální město. Stojí zde TV věž Ostankino (1968), která je nejvyšší stavbou v Rusku a která byla zároveň do roku 1975 nejvyšší stavbou v Evropě. Stojí zde i Věž Federace, druhý nejvyšší mrakodrap v Evropě.

Historické centrum je staré stovky let, v jeho středu se rozkládá trojúhelníkový Kreml, prohlášený spolu s Rudým náměstím v roce 1990 za světové kulturní dědictví UNESCO.

Počátky Moskvy  Uspenskij sobor Moskevská Katedrála Krista Spasitele je největší pravoslavný kostel na světě

V první polovině 12. století se nalézal na západním okraji Rostovsko-suzdalského knížectví v místech dnešní Moskvy zemědělský dvorec bojara Štěpána Kučky, jenž byl podle řeky zván Moskva. Rostovsko-suzdalský kníže Jurij Dolgorukij ve 12. století začlenil dvorec do knížecího vlastnictví.[1]

Z roku 1147 pochází první písemná zmínka o Moskvě, Jurij Dolgorukij pozval svého spojence, novgorodsko-severského knížete Svjatoslava, na setkání, o kterém letopisec zaznamenal: „Přijď ke mně, bratře, do Moskvy.“ Roku 1156 vybudoval kníže Jurij v souvislosti s posilováním obrany západní hranice suzdalského knížectví v osadě pevnost obehnanou dřevěnou palisádou, základ dnešního Kremlu. V počátcích byla Moskva jedno z míst, které mělo obranný charakter a sloužilo jako místo noclehu suzdalských knížat. Kromě toho se nacházela na průsečíku několika obchodních cest, což ji přeurčilo pro roli významného ekonomického centra.

Budoucí význam Moskvy byl zapříčiněn jednak rostoucí mocí vladimirských knížat, která nakonec získala nad ostatními severoruskými knížaty převahu, jednak stěhováním obyvatelstva do severovýchodních oblastí z jihu sužovaného nájezdy kočovníků. V Moskvě se jako první usadil údělný kníže Daniil Alexandrovič (zemřel 1303), syn Alexandra Něvského, a založil tím moskevskou větev rodu Rurikovců.

Svou moc nad ostatními větvemi Rurikovců se snažila moskevská knížata zabezpečit i přenesením rezidence metropolity vší Rusi do Moskvy. Ruští metropolité sídlili od počátku v Kyjevě, metropolita Maxim však přenesl své sídlo do Vladimiru. Jeho nástupce Petr (v letech 1307–1326) vsadil na spolupráci s moskevskými knížaty a často pobýval v Moskvě. Metropolita Theognost (1328–1323) pak přesídlil natrvalo do Moskvy, kde nechal s podporou Ivana Kality a Simeona Hrdého vybudovat pět kamenných chrámů jako symbol prestižního postavení Moskvy. Theognostovi nástupci již všichni sídlili v Moskvě a Moskva se tak stala nejen politickým, ale i církevním centrem Ruska, což se odrazilo i na stoupajícím počtu obyvatel – v polovině 14. století jich v Moskvě žilo asi 30 000. Další dějiny Moskvy byly ovlivněny skutečností, že se jednalo o sídlo jednoho z nejvýznamnějších ruských knížat, který postupně sjednotil zemi.

Zlatá horda v průběhu mongolské invaze (1238) vypálila město a zabila jeho obyvatele. Mongolové s Tatary také vyplenili města Rjazaň, Kolomna, Vladimir, Kyjev a ruský stát byl nucen podrobit se jejich nadvládě. V roce 1380 porazil Dmitrij Donský na Kulikovském poli tatarské vojsko, čímž ukázal, že Tataři nejsou neporazitelní, sama Moskva však na Dimitrijovo vítězství doplatila odvetnou výpravou chána Tochtamyše v roce 1382, při níž byla vypálena a vypleněna. Moskva nebyla nyní zpustošena Tatary poprvé, jako však dříve, i nyní se znovu vzpamatovala.

Moskva ve středověku a raném novověku  Chrám Vasila Blaženého

Významnou změnu pro město představovala vláda Ivana III., na řece Ugře dosáhl roku 1480 definitivního vítězství a vymanění se z tatarské moci. V roce 1472 se oženil s byzantskou princeznou Zóé Palaiologovnou, to se odrazilo na podobě města, kam Sofie pozvala architekty z Itálie. Ti postavili Uspenský, Archangelský a Blagověsčenský chrám, Kreml rozmnožili věžemi a hradbami. Kamenné stavby se začaly v té době množit, kamenný palác si postavil například metropolita Iona. Na počátku 16. století již okolí Kremlu mělo charakter evropského města, ostatní čtvrti však byly ještě převážně dřevěné. Roku 1478 připojil ke svému státu rozlehlé území Novgorodské země a v roce 1485 knížectví tverské. Pod Ivanem III. se město stalo hlavním městem ruské říše.

V roce 1571 Krymští Tataři s podporou Turků (80 000 Tataři, 33 000 Turci a 7 000 janičáři) vpadli do Ruska a vyplenili Moskvu, spálili vše kromě Kremlu.

V roce 1610 vstoupil do Moskvy polský generál Stanisław Żółkiewski, poté, co porazil Rusy v bitvě Klušino. Po povstání vedeném Kuzmou Mininem a Dmitrijem Požarskim došlo u bran Moskvy k rozhodujícímu střetu mezi Polsko-litevskou armádou a Rusy. Polsko-litevská vojska byla rozdrcena a několik okupantů se ještě drželo za branami Kremlu, avšak po dlouhém obléhání se vzdali 26. října 1612.

Moskva druhým městem Ruska

Město přestalo být hlavním městem Ruska v roce 1712 (s výjimkou období 1728–1732) po založení Petrohradu Petrem Velikým v blízkosti pobřeží Baltského moře v roce 1703.

Roku 1812 vpadl do země Napoleon Bonaparte, jeho tažení vrcholilo okupací Moskvy a skončilo bitvou na Berezině. Napoleon v bitvě u Borodina sice vybojoval vítězství, ale doplatil na to většími ztrátami, dále během tažení počítal s tím, že bude moci krmit armádu z ukořistěných zásob, ovšem Kutuzov ho takticky nutil ustupovat stejnou cestou, kterou předtím drancoval, přitom byl sužován neustálými nájezdy kozáků a ruskou zimou. Dále v Rusku bylo více schopnějších generálů odchovaných Suvorovem.[2] Napoleon byl nucen ustoupit, tehdy zemřelo při ústupu na 400 000 vojáků Grande Armée kvůli sérii porážek, jež postupně utrpěl, a taky kvůli rychlým a devastujícím výpadům kozáků do týlu a partyzánské válce opočlenie. Dalších 200 000 dezertovalo na začátku tažení. Původně chtěl Napoleon přezimovat v Moskvě, ale to mu neumožnil velký nedostatek zásob, protože Kutuzov nařídil celé město evakuovat a vyvézt jak zásoby, tak i pracovní sílu. Podezřívá se, že byl Moskevský požár činem ruské sabotáže.[3] Navzdory historickému významu se Moskva stala na značnou dobu méně významnou a to až do občanské války, kdy byla znovu prohlášena za hlavní město.

V říjnu 1917 se do Moskvy přemístil T. G. Masaryk, který jako předseda Československé národní rady na Rusi osobně od 15. května 1917 budoval československé legionářské vojsko. Zažil tam revoluční boje a Moskvu definitivně opustil v den svých 68. narozenin 7. března 1918, odjezdem na transsibiřskou magistrálu, do Vladivostoku, Japonska a Spojených států, předpokládajíc, že bude "kvartýrmajstrem" (logistikem) legionářských vojsk nejen na Rusi, ale i na francouzských bojištích.[4]

Od roku 1918

Nedlouho po podepsání Brestlitevského míru se z důvodu strachu z možné zahraniční invaze dne 12. března 1918 stala Moskva hlavním městem RSFSR. Moskevské metro bylo otevřeno v roce 1935. Po německé invazi (1941) se nacházel výbor obrany státu i generální štáb armády v Moskvě. Německá skupina armád byla zastavena a odehnána na okraji města v Bitvě před Moskvou.

V roce 1980 hostila Moskva letní olympijské hry. V roce 1991 bylo město dějištěm neúspěšného pokusu o převrat (tzv. Srpnový puč) ze strany členů vlády proti reformám Michaila Gorbačova. Když byl SSSR rozpuštěn na konci tohoto roku, Moskva i nadále zůstala hlavním městem Ruska. V Moskvě bylo spácháno několik teroristických útoků islámských radikálů, například bombové útoky v Moskevském metru v roce 2004 a 2010.

Moskva před příchodem bolševiků[nedostupný zdroj] KEEP, John L. H. Soldiers of the tsar : army and society in Russia 1462-1874. Oxford: Clarendon Press, 2002. 432 s. ISBN 978-0-19-822575-1.  LENTZ, Thierry. Nouvelle histoire du Premier Empire. [s.l.]: Fayard 690 s. Dostupné online. ISBN 9782213619446. (francouzsky) Google-Books-ID: bvwhAQAAIAAJ.  PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str.12–25, 26–98, 140–148, 169
Photographies by:
Statistics: Position
587
Statistics: Rank
163360

Přidat komentář

Esta pregunta es para comprobar si usted es un visitante humano y prevenir envíos de spam automatizado.

Bezpečnost
634972158Click/tap this sequence: 9115

Google street view

Where can you sleep near Moskva ?

Booking.com
487.408 visits in total, 9.187 Points of interest, 404 Destinations, 34 visits today.