Když asketa Simeon v roce 459 zemřel, vypukl mezi Antiochií a Konstantinopolí boj o vlastnictví jeho ostatků. Nakonec bylo rozhodnuto ve prospěch Antiochie, kam byly Simeonovy ostatky velkolepým procesím převezeny.[1] Jeho hrob se stal hlavním poutním místem.

Několik desetiletí po smrti svatého Simeona byl na místě, kde stál jeho sloup, vybudován velký klášterní kostel na ploše více než 5000 metrů čtverečních. Skládal se ze čtyř bazilik, které vycházely ze stran centrálního osmiúhelníku. Osmiboké křížení bylo zaklenuto kupolí; pod jejím středem stál Simeonův sloup. Kostel byl středobodem zděného klášterního komplexu, který zahrnoval také dva menší kostely a ubytovny poutníků.

Areál byl poškozen během islámské expanze a bojů o vládu nad Sýrií mezi Byzantinci a Araby. Byzantinci klášter opevnili, ale dobyl ho emír z Aleppa Sa'd al-Dawla, který ho používal jako pevnost. To nezabránilo věřícím, aby pokračovali v poutích za sv. Simeonem.

Další poškození způsobila občanská válka v Sýrii. 28. května 2015 kostel dobyly kurdské milice YPG/YPJ, pak protiassadovská opozice. V květnu 2016 klášter bombardovalo ruské letectvo, přičemž zničilo zbytky sloupu sv. Simeona a další objekty.[2] 8. února 2020 okupovala kopec poblíž ruin turecká armáda.[3]

Až donedávna tu stály pozůstatky sloupu svatého Simeona, přestože byly zmenšeny na blok vysoký jen několik metrů následkem činnosti poutníků, kteří si brali malé části sloupu jako relikvie; podstatné části sloupové šachty byly patrné naposledy v 17. století; kopule nad sloupem zřejmě přežila až do 19. století.[5]

V červnu 2011 byl kostel a okolní budovy Organizací UNESCO zařazen na seznam světového dědictví jako součást památky Zaniklá sídla v severní Syrii.